Na komunisty si zvykat nechceme!

Petici je možno podepsat zde. Doufám, že víc k tomu říkat nemusím.

Kapitán pejsek

Skupina Vltava a její Kapitán pejsek...



A co na to sysel? Dneska je kapitán sysel...

Czech Moot Court Competition 2008/2009 v obchodním právu

Simulovaný soudní proces je soutěž umožňující studentům právnických fakult prověřit si svoje schopnosti v reálném soudním prostředí a získat neocenitelné zkušenosti v rámci prestižního projektu sledovaného širokou právní veřejností. Soutěž je rozdělena na fakultní kolo, ve kterém studenti písemně řeší zadaný případ, přičemž všichni jsou odměněni věcnými cenami a nejlepší z nich postupují do kola ústního, kde zmíněný případ obhajují. Vítězové tohoto kola se následně utkají v kole celostátním o zajímavé finanční odměny. Přihlášku na fakultní kolo spolu s řešením případu je potřeba zaslat na uvedené adresy do 30. 11. 2008.

Koordinátorem pro FPR ZČU:
Josef Jašíček jasicek[at]elsa.cz

Udivení: Dělnická strana a hákový kříž

Co, proboha, může vadit kandidátce za Dělnickou stranu na tom, že nějaký vtipný poberta jí nakreslil na plot Hakenkreuz?

Nově nalezená Trója

V posledních 50 letech převládal názor, že bitva o Tróju je pouhým Homérovým epickým výmyslem.

Nejnovější archeologické výzkumy nejen že ukazují, že Trója byla 10 - 15 krát větší, než se původně myslelo, ale také, že město bylo vypáleno a vypleněno okolo roku 1200 BC. Bylo to město s impozantním opevněním a podzemními zásobami vody pro případy dlouhodobého obléhání.

Německý autor Joachim Latacz indentifikuje jako místo Homérovy Tróje Hisarlik. V tabulkových zápisech chetitské říše datovaných do pozdní doby bronzové a popisující zničení Hisarliku je název nájezdníků ze západu velice podobný jménu, které svým Řekům dává Homér - Achájové. Navíc, jména chetitských spojenců jsou taktéž podobná pojmenování, které Homér dává městu - "Troya", "Ilios".

Blondýna

Rozhovor s Vojtěchem Ceplem st.: Agenti provokatéři ano nebo ne?

Rozhovor je možno nálezt zde.

Leonard Cohen: Waiting for the miracle

Nastala doba bohatá na podněty, avšak pro nedostatek času zcela nevhodná k delšímu rozepisování čehokoliv. Tak si poslechněte to, co já poslouchal jako malý svišť na gramofónu.



A co na to sysel:
Sysel a svišť? ...ccc...

Kde je?

Kdo ukradl tu lítací chobotnici??

Israel Kamakawiwo'ole - Somewhere Over The Rainbow

Někde jsem četl, že tahle písnička je smutná i veselá a záleží na každém, jak ji bude vnímat. Mám na mysli konkrétně tuto verzi od havajského zpěváka a mistra hry na ukulele. Israel Kamakawiwo'ole zemřel v roce 1997 kvůli komplikacím s dýcháním, což způsobila jeho značná hmotnost - 344 kg na 1.90 výšky.

Odpověď Evě D.: Informace a kanály

Vplujme hlouběji do mého uvažování: Respekt se "dá" číst a jeho čtení je pro mě požitkem. Blisty se "nedají" číst, ale čtu je a jejich čtení je pro mě také požitkem. Jsem totiž zvrácený a libuji si v pohybu stokami a kanály.

A když se tak prodíram veškerým humusem - vlevo míjím hnilobný puch vycházející z hromady zaujatých článků na blistech, vpravo se zájmem pozoruji kupící se fekálie názorů latentně fašistické Národní strany. Ostatně, do větší či menší hromádky bůhvíčeho se dá šlápnout lehce a člověk si až později všimne, že zapáchá.

Ilustrace převzata z: http://lurieunaward.com/1st_Alfredo_Sabat_cartoon2006.jpg

Ach, jak jsou ty Britské listy odporně zaujatý plátek

Mé stesky směřují na adresu téměř všech současných českých tiskovin - jak virtuálních tak papírových. Jediné, co se dá ještě číst je Respekt. Hou hou hou.

Jak někdo může vypustit do světa myšlenku, že Saakašvili (společně s USA) naplánoval současný konflikt s Ruskem. Náš pan prezident a Britské listy. Zvláštní kombinace, což...

A co na to sysel?
Ubozí jsou sluhové ideologie...

Kosit trávu není žádná věda...

„Kosit trávu není žádná věda“, řekla jsem si a popadla kosu. Kolem ohrady už bylo co kosit, jenže díky nedostatku elektrických zásuvek nebyla možnost použít sekačku (a benzínovou nemám). Rozhodla jsem se okusit pravou letní vesnickou práci a tak jsem narazila slamáček, popadla kosu a s popěvkem na rtech vyrazila k ohradě. „Kosit s kosou je věda“, došlo mi, když jsem potřetí přesekla elektrický ohradník (naštěstí vypnutý). Dva hektary se nezdají být tak moc, pokud se na ně podíváte hezky z dálky a pokud možno pod slunečníkem, ale se sluncem nad hlavou a s kosou v ruce vám připadá, jako by jich bylo dvacet.

Po prvních pár metrech má člověk pocit, že pokud bude v téhle činnosti pokračovat, tak skončí na invalidním vozíku. Když se člověk dostane do poloviny, tak už trochu vychytá styl a švih a začne mu práce jít od ruky. Ve třech čtvrtinách si už kosu zamiluje. Tu poslední čtvrtinu kosí s vědomím, že není na světě lepší zábava než kosit a začne závidět i smrtce, že tahá kosu všude s sebou. Když člověk dokosí trávu kolem celé ohrady, začnou ho chytat roupy a jde kosit i rákosí kolem rybníčku a pořád se nemůže zbavit nutkavého přání stát se smrtkou. Na zkoušku pak chvíli děsí procházející děti. Když vyskočíte s kosou z rákosí a zakřičíte:“Jdu si pro tebe!“, je to bezva. Vesnice skýtá mnoho dobrodružství a zábavy.

Večer jsem měla úpal s horečkou a celou noc se mi zdálo o tom, jak smrtka vyskakuje z rákosí a jde si pro mě… Prostě vesnická idyla.

Jen děcko se bojí

Sestry Steinovy

Tak snad už se mi konečně podaří ten odkaz vložit, aby to fungovalo...

Sysel: Zapeklitý kvíz s odměnou

Mám představu, odkud se rekrutuje většina návštěvníků syslího blogu a proto by jim nemělo dělat potíže poprat se s následujícím úkolem.

Kdo alespoň přibližně objasní obsah a druh textu na obrázku (pro zvětšení klikněte na obrázek), má u mě panáka Becherova likéru, popřípadě jiného dle vlastního výběru. Alespoň malou nápovědou budiž kategorie, do kterých jsem tento post zařadil a také syslí bonmot pod článkem.

Stejně jako Sazka i já musím s politováním oznámit, že plzenští antropologové a jejich rodinní příslušníci jsou ze soutěže vyřazeni.

Tak tipujte a bádejte, přepis textu časem zveřejním...

A co na to sysel?
Swedomi mezi Katerzinau Wawrzincze praziaka manzielkau s gedne, a Luka-/
ssem praziakem tehoz wawrzincze synem z strany druhe Actum ff(eria) vi die Ruffi/
post Bartholomei 1568/

Africká ochutnávka

Jakmile se spojím s člověkem, který mi video poskytl, dám nějaké bližší info. Zatím se jen těšte z neobyčejného klipu...

Bohumil Havel: komentář k úrovni hodnocení úrovní právnických fakult

Krátké zamyšlení Bohumila Havla nad výpovědní hodnotou výstupních výsledků ministerské komise o úrovni vědecké činnosti na FPR ZČU.


Práva v Plzni: špatná čísla, slušná úroveň

'Ten Commandments' of race and genetics issued

Vzápětí po delší debatě pod příspěvkem o rasovém dělení jsem zaregistroval článek, který shrnuje 10 základních bodů, na kterých se shodli členové tzv. Stanfordské skupiny, což je panel složený z vědců nejrůznějších oborů - od biomedicíny po humanitní vědy.

Cílem bylo shodnout se alespoň na základních bodech, jak přistupovat k termínům rasy zejména v oblastech genetiky a medicíny.

Via NewScientist:

1. All races are created equal

No genetic data has ever shown that one group of people is inherently superior to another. Equality is a moral value central to the idea of human rights; discrimination against any group should never be tolerated.

2. An Argentinian and an Australian are more likely to have differences in their DNA than two Argentinians

Groups of human beings have moved around throughout history. Those that share the same culture, language or location tend to have different genetic variations than other groups. This is becoming less true, though, as populations mix.

3. A person's history isn't written only in his or her genes

Everyone's genetic material carries a useful, though incomplete, map of his or her ancestors' travels. Studies looking for health disparities between individuals shouldn't rely solely on this identity. They should also consider a person's cultural background.

4: Members of the same race may have different underlying genetics

Social definitions of what it means to be "Hispanic" or "black" have changed over time. People who claim the same race may actually have very different genetic histories.

5. Both nature and nurture play important parts in our behaviors and abilities

Trying to use genetic differences between groups to show differences in intelligence, violent behaviors or the ability to throw a ball is an oversimplification of much more complicated interactions between genetics and environment.

6. Researchers should be careful about using racial groups when designing experiments

When scientists decide to divide their subjects into groups based on ethnicity, they need to be clear about why and how these divisions are made to avoid contributing to stereotypes.

7. Medicine should focus on the individual, not the race

Although some diseases are connected to genetic markers, these markers tend to be found in many different racial groups. Overemphasising genetics may promote racist views or focus attention on a group when it should be on the individual.

8. The study of genetics requires cooperation between experts in many different fields

Human disease is the product of a mishmash of factors: genetic, cultural, economic and behavioral. Interdisciplinary efforts that involve the social sciences are more likely to be successful.

9. Oversimplified science feeds popular misconceptions

Policy makers should be careful about simplifying and politicising scientific data. When presenting science to the public, the media should address the limitations of race-related research.

10. Genetics 101 should include a history of racism

Any high school or college student learning about genetics should also learn about misguided attempts in the past to use science to justify racism. New textbooks should be developed for this purpose.

A co na to sysel?
Všichni syslové jsou si rovni...

Kočky

Inspirace k tomuto obrázku vznikla při jedné návštěvě v paneláku. Kočka paneláková je nejotravnější tvor na světě a je zvyklá žrát z talířku, který patří Vám. Taky je zvyklá ležet na židli, kterou Vám nabídnou. Pokud jí vyženete, nebude se s Vámi bavit a majitele kočky velmi pobouříte. A už Vás nikdy nepozvou a taky už nedostanete bábovku.

Moje dobrá rada: nechoďte na návštěvy.

A co na to sysel?
Syslové milují panelákové kočky, ty totiž nikdy nechodí ven a neloví.

Un rayon de Soleil

Paprsek slunce...

reggae akorát na prázdniny :)

Bystrá Národní strana

Ano, toto je úroveň. Lidé, volte je!
(Klikněte na obrázek pro zvětšení.)

A co na to sysel?
Bez komentáře.

Romance anonyma

Romance anonyma. Skladba začíná v 01:03.

Nepodceňuji vaši inteligenci, takže interpreta si lehce doplníte sami.

Blogosféra II: Ideologické zauzlení

Věra Tydlitátová opět boduje. Tedy, mluví mi naprosto z duše. Na nejrůznějších diskuzích jsem byl nazván vším možným: od modroptáka po rudosvini. A to jenom proto, že se snažím přemýšlet a tvořit si svůj vlastní názor nehledě na šablony politického spektra. Někdy se mi líbí myšlenky pravicové, někdy levicové. Proč bych se měl omezovat na jednu cestu?!

Lidé zaslepení svou jedinou ideologií si asi opravdu nedokáží představit, že někdo, kdo má odlišný názor, není stoupenec ideologie opačné, popřípadě nepřátelské, popřípadě jakékoliv.

Bohužel, ideologie táhnou masu.

A co na to sysel?
Jako ovce...

Mongolský nářez

Z Mongolska mi bylo převezeno album skupiny Altan Urag (album jmenuje se Made in Altan Urag) se slovy, že to tam strašně letí. Ještě před poslechem jsem měl strach, že to pro velké kulturně-hudební rozdíly nestrávím, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen. Proč by se to taky nedalo poslouchat, vždyť to musí být něco jako mongolský Čechomor švihnutý Apocalypticou. Vím, že to přirovnání trochu kulhá, ale nejsem zase takový znalec a když mě někdo doplní a řekne mi, jaká česká skupina se nechává inspirovat českou lidovou a obléká ji do rockovějšího hávu, tak budu jenom rád. ;)

Altan Urag působí od května 2002 a v současnosti pracuje na druhém albu. Mají profil na MySpace.

Skladby jsou moc hezky seřazené, album působí jako celek dokonce ještě mnohem lépe, než jednotlivé vytržené písně. Asi zapracovala atmosféra.





A co na to sysel?
Svěží vánek z východoasijských stepí...

Jak klidně prožít prázdniny

Dnes přidám jen krátkou prázdninovou radu všem, kteří se nemohou zbavit otravných dětí ze sousedství: Pozvěte si na návštěvu punkového kamaráda či kamarádku. Ideální je někdo s pořádným čírem a zuřivým výrazem...

Mě se to vyplatilo, konečně mám u koní klid. A kamarádka si užívá prázdniny na vsi...

A co na to sysel?
Punk´s not dead!

To bylo tak...

Skrze článek na ZMP jsem se proklikal sem a královsky jsem se před ulehnutím pobavil. Vstupte do internetových diskuzí našich předků... (Klikněte na předcházející sem, nebo třeba na tohle sem.) :)


A co na to sysel?
Sem.

Ilustrace převzata z: http://www.matinf.uj.edu.pl/historia/kopernik_m.jpg

Lie lie lie (Serj Tankian)

Pro všechny, kteří si ji brumlaj pořád dokola...

Rasové dělení: Má význam?

Rád bych otevřel diskuzi alespoň pro těch pár návštěvníků blogu, kteří si sem za pár měsíců zvykli chodit.

Je dělení na lidské rasy opodstatněné?
Já míním, že nikoliv. My sice vidíme nějaké rozdíly v barvě kůže, ale na světě existuje naprosto plynulá škála od světlé po tmavou. Kde tedy začíná běloch a kde černoch? Pigmentace kůže je jenom adaptace na intenzitu slunečního záření v dané oblasti. Dělení na rasy je proto umělý konstrukt, který bohužel přetrvává dodnes.

Veškeré rozdíly, které vnímáme, jsou kulturní - ne biologické!

Projekt Americké antropologické asociace "RACE - Are We So Different?" si můžete prohlédnout zde.

A co na to sysel?
Jako vždy: bílý sysel, černý sysel, bílý sysel...

Nový druh pojmenován po muzejním správci

Nově nalezený druh sumce byl pojmenován po správci pošty Franku Gallagherovi z filadelfské přírodovědecké instituce The Academy of Natural Sciences. Pro příště ponese jméno Rhinodoras Gallagheri. Tuto poctu si správce zasloužil pro svou 37 letou bezchybnou službu na stejné pozici. Obvykle nové druhy dostávají jméno buď po svém nálezci nebo po známé osobnosti. Máme to ale štěstí, že se sumeček nejmenuje Rhinodoras Georgebushii.

Celý článek zde.

Proč jsou čivavy tak vyšinuté?

Duševní nerovnováha čivav se stala objektem výzkumů vědců z Univerzity of Utah v Salt Lake City. A můžou za to prý geny. Dobrá a přijatelná odpověď. :D

Mimojiné, za skvělými schopnostmi kólií a ovčáckých psů stojí gen, který je velice podobný genu způsobujícímu schizofrenii u lidí.

Celý článek k přečtení zde.

A já se ptám. Napadlo už někoho v rámci psychoterapie využít lidské schizofreniky ke shánění stád?

A co na to sysel?
Jen několik kousek genového kódu chybí k tomu, aby se lidé přiblížili syslům. Škoda, nikdo není dokonalý.

Ilustrace převzata z: http://www.newscientist.com/article/dn14180-genes-explain-why-chihuahuas-are-so-highstrung.html?DCMP=ILC-hmts&nsref=news10_head_dn14180

Japonská ochutnávka I.

Myslím, že našinec moc často do japonských hudebních vod nezabrousí a proto jsem po řádné konzultaci s odborníkem na slovo vzatým vybral několik vzorků. Doporučuji nepřeskakovat a disciplinovaně poslechnout celé skladby. Jen tak si navodíte patřičnou moderní Japanese atmosféru. A tak tedy, s chutí degustujte, vypadá to, že rubrika japonských ochutnávek bude mít pokračování.













A co na to sysel?
Mada Mada dane!

Poníci jsou zmetci

Poníci, jak známo, jsou malí tvrdohlaví zmetci. Taky mám jednoho, takže z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že je to pravda. Byly však časy, kdy byl více zmetek, než je teď a moje historka je právě z téhle dávné doby.

Když vidíte malého roztomilého poníka, vlastně vám ani nedojde, že ve skutečnosti váží 150 kilo a jedno jeho kopnutí je jako když vás stopadesátikilový kulturista praští pěstí. Já sem si to taky tenkrát neuvědomovala a tak mě vždycky každý jeho kopanec znovu překvapil. V té době ovšem nezbývalo nic jiného, než se nechávat pořád okopávat a budovat si svoji autoritu. (Což šlo těžko, protože když se ten mrňousek, který má v kohoutku ani ne metr, vzepjal, tak byl pořád vyšší než já…) Pro ty co mají rádi hezké konce můžu prozradit, že dneska už se máme moc rádi a až na občasné kousnutí (ze strany poníka samozřejmě), spolu vycházíme.

Ale zpět k tomu, co jsem chtěla říct. Táhnu takhle jednou toho malého zmetka na pastvu… No a pak se prostě rozhodne, že dál už se nejde. Stojí rozkročený uprostřed silnice a absolutně ignoruje mě i bičík i úplně všechno. Za námi zastavuje první auto. Pomalu ale jistě začínám být naštvaná…”No tak pohni se, zmetku!”křičím na celou ulici… Ignorace… Auto přijelo i z druhé strany. "No tak, krok, nebo tě fláknu, že na to nezapomeneš”, vyhrožuju… Poník ignoruje i bičík, několikrát ho praštím přes zadek a výsledek nulový… Do vesnice přijíždí autobus. Tohle se zmetka prostě netýká, ať si jedou jinudy, myslí si a čumí… ”No tak hni se!” křičím když už mi začínají téct nervy a řidiči nervozně mačkají volanty. Do téhle rány bičíkem dám všechno. Poníka jsem evidentně naštvala… Vyjekl a postavil se na zadní. Ale i tak se rozhodl že neustoupí. Já ovšem taky ne. Tvářím se drsně, jako že mám situaci pod kontrolou. To je ovšem omyl, situaci má pod kontrolou poník. Několikrát pohodil hlavou a pak se po mě vrhl. Neustoupím a bičíkem ho švihnu přes plece. Bezvýsledně. Kopyta jsou pořád nepříjemně blízko mého obličeje. Konečně chytám pevně vodítko u ohlávky a rychle ho strhávám k zemi. A v tom okamžiku se to stalo. Jedno jeho kopyto jen o pár centimetrů minulo můj nos, pak mi narazilo do hrudníku a nakonec společně i s mým oblíbeným tílkem přistává na zemi. Zůstávám ohromeně stát uprostřed vesnice jen v podprsence. Řidiči mají radost, že když už tak dlouho čekali, že mají aspoň podívanou. Poník pak už kupodivu neprotestuje a jako největší beránek se nechává odvést na louku

Přemýšlela jsem, jestli to celé udělal schválně. Já věřím, že ano.

I walk alone

Tak jsem neodolala a vložila jsem sem odkaz na písničku I walk alone od Tarjy Turunen, bývalé zpěvačky skupiny Nightwish.
Prostě písnička, kterou miluju...

Blogosféra I

Zajímavý článek o lidské tuposti napsala Věra Tydlitátová zde.

Bez odůvodnění

ANO, jsem pro Lisabonskou smlouvu. Mrzí mě irské rozhodnutí.
ANO, jsem pro samostatné Kosovo. Nelíbí se mi ale jeho současní čelní představitelé.
ANO, jsem pro americký radar na českém území.
NE, nemyslím si, že Čunek nic neudělal.
NE, fotbalové EURO mě nezajímá.

Ilustrace převzata z: http://artmam.com/all/shop/Good/tn_337Suslik.jpg

Navod na použiti a zdržovani

K obuvi z celkem známé prodejní sítě mi byl přidán kouzelný návod na údržbu. Prosím, posaďte se:

VELMI DULEŽITE je, že na začatku čisteni odstranite prach a skvrny.
Na suchej obuvi menši skvrny a na koženych hornich dilich odstranite skvrny s hebkym hadrem,anebo s mekkym kartačem. Nanesete tenkou vrstvu silikonoveho kremu, bezbarevne anebo stejne barvy krem na očisteny a suchy podklad, nato leštete nekolik minut.
Nikdy nečistite mokrou a vlchkou obuv!
Menši skvrny na veluru anebo semišu odstranite s mekkym kartačem.
Povrch mužete očistit z gumenym kartačem(pohyb v jeden smer)
Vetši skvrny odstranite z gumou s kuže. Doporučujeme obuv utrit z hubkou na čisteni.. Na konec doporučujeme použit sprej na velur anebo semiš v stejne barve, jaky je horni dil obuvi. Nikdy nečistite mokry nebo vlhky povrch velura a semiše.
Nepouživejte krem na boty....
NEMOČTE A NEPERTE V PRAČIM STROJI!

A co na to sysel?
Při obouvani si mužete pomoct s obouvakem.

Kamenáč Bill

Možná bych měl založit samotnou kategorii - "vyvracení mýtů o nedostižnosti internetových obrů". Kdysi dávno se mi dostala do ruky jak knížka tak elektronická podoba povídek o Kamenáči Billovi, obé už bohužel odvál čas a mrtvý harddisk. Tak jako na Youtube jsem nenašel, co jsem chtěl (viz Youtube: odhalení), ani Google, na který jindy nedám dopustit, mi nepomohl při pátrání po zmíněné bajtové podobě Kamenáče Billa. Již v nic nedoufaje, obrátil jsem se z posledních sil na opomíjený (mnou) český vyhledávač Seznam.cz. Zadám jen tak mimochodem dvě slova... A hle! Na prvním místě odkaz, který mi poskytl to, po čem jsem několik dní tolik toužil!!

Kdo se ještě nesetkal s australským zálesákem Kamenáčem Billem, měl by tak urychleně udělat, jinak se připraví o neskutečné počtení. Napadá mě jediné přirovnání a to ruský bohatýr Ilja Muromec s ořem Buruškou-Kosmatuškou. Kamenáč Bill se svým slavným plnokrevníkem šedým hřebcem Bílým oblakem je ještě o třídu výše.

Literárním otcem byl australan Dal Stivens a jeho povídky jsou plné humorných zálesáckých příběhů z bushe a okolí táborových ohňů. U nás Vyšel Kamenáč Bill v překladu Stanislava Mareše v roce 1963. Tři krátké příběhy byly u nás v 70. letech dokonce zfilmovány.

Krátká ukázka pro navnazení:
Když si Kamenáč na Severním pobřeží vybral úrodný pozemek, to už ho varovali před velikými moskáči, jenomže na ty obzvlášť veliké, co na ně tam v údolí na horách ten večer narazil, na ty připraven nebyl. Sotva zahnal svoje stádo výstavních herefordek na planinu, kde je tráva šimrala do břicha, a vtom uslyšel velikánský rámus, jako by sedm tisíc ovčáckých psů štěkalo a vrčelo najednou. Zem se začne třást. Nebe se zatmí. Kamenáčovi tři psi kňučí a vyjí a utíkají k němu. Od západu přiletí obrovský šedivý mrak ohromných moskáčů, půl míle do šířky a dvě do délky. Než stačí Kamenáč popadnout pušku, nápor vichru od moskytích křídel mu povalí psy na záda. Než stačí nabít, nárazy větru mu sfouknou kníry až do krku.
Nad hlavou mu zavíří ohromní moskáči. Těla mají veliká jak býk, sosáky sahají na pět stop. Sedm tisíc jich na Kamenáče přiletí ze severu, sedm tisíc se na něho přižene od jihu, sedm tisíc ho napadne od východu a sedm tisíc na něho střemhlav padne od západu. Tamti ze severu štěkají jak foxteriéři, ti od jihu jak pudli, od východu jak japončíci a ti ze západu jak špicli.
Kamenáč stojí ve třmenech, otáčí Bílého oblaka a práská z pušky kolem dokola. Tak rychle mu to jde, že je to jako jediná plynulá rána, ale nespadne ani moskáček. Kulky se od nich s rachotem odrážejí jako kroupy od plechové střechy.
Jedině je to trošku zastraší. Pět minut se spolu ve vzduchu radí a přitom vrčí a bručí. Těch sedm tisíc ohromných moskáčů přilétlých ze severu teď už štěká jak tarači, těch sedm tisíc od jihu štěká jak vlčáci, tamtěch sedm tisíc od východu jak ovčáci a těch sedm tisíc od západu jak buldoci. Zvednou vichr, až všichni tři psi udělají par kotrmelců. A Kamenáč se na Bílém oblaku točí tak rychle, až plnokrevník dostává závratě, puška se mu rozpálí do červena a hlaveň se chlíple ohne jako svíčka, když je velké vedro. Střílí teď nízko a broky na jedinou kruhovou ránu odstřihnou pár stovek sosáků.

A co na to sysel?
Pche, vakoveverky..

Antisemitismus jako výsměch zdravému rozumu

Antisemita říká známému, že válku zavinili Židé; ten odpovídá: "Ano, Židé a cyklisté." "Proč cyklisté?" ptá se antisemita. "A proč Židé?" ptá se ten druhý.
(Hannah Arendtová, Původ totalitarismu)

V hlavě zakouřeno

Protože pondělní Respekt přinesl článek o kotrmelcích kolem návrhu protikuřáckého zákona, musím se k tomu vyjádřit ještě předtím, než vyjde Respekt nový...

Přibližně před rokem sepsal nováček mezi poslanci Boris Šťastný (původní profesí lékař) návrh protikuřáckého zákona. Nikdo se nad tím nijak zvláště nepozastavoval, koneckonců většina evropských zemí v této době podobné zákony do svých legislativ včleňuje. Překvapením ale bylo hlasování o přijetí tohoto návrhu, kdy naši zákonodárci s převahou sepsanou novelu zamítli. Ta se vrátila k přepracování do jednotlivých výborů. Ani teď by na tom nebylo nic zvláštního, vždyť práce poslanců je o diskuzi a shodě, že.

Z hospodářského výboru však vzešel naprosto opačný návrh, který prosazuje, aby se smělo kouřit i tam, kde to doposud možné nebylo - tedy na úřadech, v bankách, v dopravních prostředcích nebo na zastávkách. Celý hospodářský výbor následně ztratil paměť, protože si nikdo nepamatuje, kdo tento návrh podal.

To je krása, že? Možná se dočkáme zákona, který nám dovolí kouřit v porodnicích. Ale to vlastně bude pro děti pozitivum - zvykat si od nejrannějšího věku na něco, s čím se budou setkávat všude.

Doufejme, že převáží zdravý rozum. Argumenty odpůrců protikuřáckého zákona se ukázaly na příkladu jiných zemí jako neopodstatněné. Provozovatelé restaurací žádný úbytek návštěvníků po zákazu kouření nezaznamenali.

"Jakou roli hraje tabáková lobby?"

A co na to sysel?
Bacchus et argentum mutant mores sapientum.

Ilustrace převzata z: http://www.oceancreep.com/blog/wp-content/uploads/2007/04/stop-second-hand-smoking-2.jpg

Averze vůči národoveckému zapšklizmu

Velká Vůdkyně Národní strany Petra Edelmannová dnes opět ohromila veřejnost svým briskním myšlením a argumentačním umem. Tak jsme se dozvěděli, že nepoznáni všude kolem nás jsou strašliví "oikofobové" (z řeckého oikos - dům, domov), kteří usilují o rozmělňování pokrevního společenství tím, že nebrojí proti imigraci a bílá pro ně není jediná přijatelná barva.

Politoložka Petra byla asi špatnou studentkou, jinak by věděla, že potřeba schovávat se v řadách šedé masy je charakteristická pro hnutí vyžívající se v jednotě a uniformitě - a to je i Národní strana - nikoli pro liberálněji smýšlející lidi, kterým tyto vlastnosti připisuje. Petro Edelmannová, píši vám nedostatečně.

A co na to sysel?
Černý sysel, bílý sysel, černý sysel, bílý sysel, černý sysel...

Ilustrace převzata z: http://picasaweb.google.com/jade.cd/Animals/photo#5120848367463380226

Regulační poplatky ve zdravotnictví 8:7

Nálezy Ústavního soudu budí v poslední době takovou pozornost, jako málokdy dříve. Zvláště pokud se jedná o tolik citlivé a zpolitizované téma, jako jsou "regulační poplatky" ve zdravotnictví.

Včerejší nález Ústavního soudu skončil v poměru 8:7 pro zamítnutí návrhu na zrušení zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, oblast zdravotnictví. Text nálezu zde. Přitom ústavní většina je 9 soudců. Uvidíme, jak se s tímto soudci budou vypořádávat, ale první dnešní rozhovor pro tisk z řad "poražené" sedmičky poskytla Právu soudkyně Eliška Wagnerová, kde mluví za celou skupinu sedmi soudců a říká, že samotný nález zřetelně vybočil ze zákonnosti a dokonce z ústavnosti. To je síla - samotný ústavní soud tedy rozhoduje protiústavně (prý). Velice zajímavý disent napsal Pavel Rychetský.

Nebudu předstírat, že mám lepší argumentční schopnosti a vhled do situace než Zdeněk Kühn, proto doporučuji přečíst si jeho příspěvek na Jiném právu zde. Strhne se k němu určitě slušná diskuze, na což se těším.

Dále jako jeden z prvních v blogosféře zareagoval Martin Marek. Jeho komentáře k rozhodnutí jsou zde a zde.

Enjoy The Silence

Občas prostě neodolám.



A co na to sysel?
Words are very unnecessary...

Nejnovější IQ test

Včera se ke mně dostal nejnovější IQ test posvěcený MENZOU. Velký problém s ním měli i moji spolužáci na právech. Prosím, poslužte si:

IQ TEST
1. Jsi hezký?
ano - 1 bod
ne - 0 bodů

2. Jsi chytrý?
ano - 1 bod
ne - 0 bodů




VYHODNOCENÍ
2 body: Jsi hezký a chytrý.
1 bod: Jsi buď hezký nebo chytrý.
0 bodů: Jsi škaredý debil.

A co na to sysel?
Kdo má 3 a více bodů, tak je sysel.

Bio nebio

Včerejší debata o BIO potravinách, kterou jsme vedli s Gogglym po icq, mě inspirovala natolik, že jsem dnes ráno se svojí nejmladší sestrou prošťourala spíž a vyfotila tuhle fotku. Celkem 30 výrobků, docela slušné číslo, což?

Biopotraviny jsou jakékoliv potraviny, které vznikly v rámci ekologického zemědělství, a byly testovány a kontrolovány velmi přísným způsobem. Výrobek, který pak takovými testy projde,(testy na těžké kovy, toxiny, chemikále... je označen certifikovanou značkou BIO (viz. obrázek nahoře) a u takového výrobku si můžete být jistí, že produkt není složen z žádných náhražek, dochucovadel, chemikálií a je vypěstovaný šetrným a ekologickým způsobem.

Biopotraviny jsou vyráběny podle Zákona o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. a nařízení rady EHS č. 2092/91. Pokud zemědělec splní všechny podmínky, obdrží na rok certifikát a možnost užívat značku BIO. Během roku jsou pak zemědělci pravidelně i namátkově kontrolováni, zda stále splňují požadavky biopotravin.

O biopotravinách jsou napsány kilometry textu, takže pokud ve vás můj článek vzbudil zájem, nebudete mít problém najít spoustu informací na tohle téma. Já sama sem v tomto článku vycházela z informací z knihy: Biokuchařka Hanky Zemanové, ve které se dozvíte nejen o biopotavinách, ale také najdete spoustu chutných a zdravých receptů.

A co na to sysel?

Bio-nebio, hlavně, že se to dá sežrat...

YouTube: Odhalení

Pořad Dětinský SKUTR věnuje na ČT2 jsem viděl poprvé. Naprosto jsem si liboval. Prostě a jednoduše, chtěl jsem si potom na Youtube pouštět dokola písničky jako "Né, pětku, né" a "Ty, ja a môj brat", popřípadě se s nimi podělit na blogu a tu jsem zjistil hrůznou věc: Na Youtube není všechno!!!! Alespoň ne v originále a o předělávky v tuto chvíli nemám zájem... eVysílání ČT zklamalo také.

Abych ale neskončil úplně s prázdnou: Ty, já a môj brat.

Plzeň: stopy Svobodných zednářů

Svobodní zednáři (Free Masons) - tato bezesporu tajuplná organizace sehrála a sehrává dle mnohých významnou úlohu v dějinách světa. Nemíním zde nic takového komentovat, ostatně většina názorů se pohybuje v rovině spekulací a dohadů (!tak moc je to tajuplné!), to je však bohatě vyváženo množstvím literatury k tématu i nejrůznějšími více či méně přehnanými (až šílenými) konspiračními teoriemi. Je ale pravda, že poslední dobou se české zednářské lóže pootevřeli veřejnosti, třeba se od nich nadějeme více...

Běžný chodec si v plzeňských ulicích jen málokdy všimne značek a reliéfů, které jsou k nalezení na mnoha budovách. A když si všimne, nepřikládá jim hlubší význam. Náhodou jsem narazil na práci (bakalářskou), která se věnuje fenoménu svobodného zednářství. Její autor se prošel po Plzni a mimojiné zdokumentoval symboly, které nalezl. Dle jeho vlastních slov se nemusel ani moc snažit.

"V našem univerzitním městě se nachází vcelku nezanedbatelné množství budov nesoucích na sobě zednářské symboly. Jelikož si tento fakt mnoho Plzeňanů pravděpodobně neuvědomuje, považoval jsem za dobrý nápad pokusit se zdokumentovat alespoň ty zednářské symboly, které se mi podařilo objevit. Nehledal jsem je nijak systematicky, pouze jsem po delší dobu při běžném pohybu po Plzni sledoval starší budovy. Nicméně jsem jich pravděpodobně nalezl většinu, jelikož se vyskytují pouze na budovách pocházejících z přelomu 19. a 20. století, které se nacházejí hlavně v okolí centra města." (Kaipr 2005, 33-34)

Tři fotografie si dovolím pro ilustraci použít:













Titulní obrázek - stupně zasvěcení

Reliefy: obr. č. 1: Kardinála Berana 12; obr. č. 2: Klatovská 28; obr. č. 3: Klatovská 123

Citace kurzívou v uvozovkách a veškeré obrazové dokumentace převzaty z: Kaipr, J.: Svobodní zednáři a konspirační teorie [bakalářská práce]. FF ZČU, Plzeň 2005

A co na to sysel?
Je to zvláštní, ale v tomto případě syslí zdroje mlčí... Co za tím stojí??

Bojovní národovci: aneb více výzev k boji nežli vlastních členů

Národní strana je nepřekonatelná ve slovním brojení proti všemu... Naštěstí zůstává jen u slov. Není se ale co divit - ono se těžko bojuje se čtyřiceti lidmi ve straně a pěti lidmi v gardě, jak množství členů odhadl David Janda - šéf protiextrémistického oddělení české policie v rozhovoru pro Respekt.

Pokusil jsem se sestavit takový průřez mezi výzvami k boji, které se objevují na webu Národní strany, namátkou:

...a pro málokoho bych udělal více, ale boj bolí a MY MUSÍME BOJOVAT!

Svrhněme proto tuto vazalskou vládu...

Pokud nebudeme bojovat dnes za národní stát Čechů, Moravanů a Slezanů...

A naší povinností je na takovéto zlo stále upozorňovat a bojovat s ním.

JE NAŠÍM SVATÝM POSLÁNÍM TÉTO STAVBĚ ZAMEZIT!

DOKONČEME ODSUN a do prvního vagonu pozvěme neonacistického kolaboranta Uhla!

...všem, kteří cítí, že obrana naší vlasti, naší pýchy a našeho
dědictví nebude bez boje a bez obětí; že všem věrným vlastencům můžeme
představit projekt, který nemá obdoby...

Pak ale také již dnes pomáhejte těm, kteří bojují i za Vás!

Našim heslem proto musí být: Vždycky, kdykoliv budeme nuceni bojovat, zvítězit!

Náš boj proti islamizaci křesťanské Evropy je nutné z uzavřených fór a internetových komunit přenést definitivně do ulic.

Upozorňuji, že jsem ZDALEKA nečerpal ze všech článků!

A co na to sysel?
Bojujte, bojujte, alespoň máte co dělat a nezkazíte nic jiného.

Kdo to snědl?

Ráno jsem nasypala kočkám plné misky…během minuty jejich obsah zmizel. Pravda, že je jaro a kocouři potřebují sílu na svoje noční pochůzky, ale rychlost zmizení jejich žrádla mi nějak nesouhlasila s tím, že jsem ani jednoho neviděla od rána doma. Začala jsem mít tedy podezření na jiné obyvatele domu. Když nepočítám, že misky mohla vyjíst nejmladší sestra (ta už z takových věcí vyrostla), připadal už v úvahu pouze pes a koza. Kozu jsem samozřejmě jako racionálně uvažující člověk, který přece ví, že koza je býložravec, ze seznamu podezřelých vyškrtla. Psa jsem zavřela a misky naplnila znovu. Granule voněly a já docela chápala, proč psovi tak chutnaly. Vše bylo opět přichystané a já měla pocit dobře vykonané práce… V tom se rozlétly dveře chlívku a koza s vítězoslavným mečením znovu vyžrala obě misky… Spokojeně se olízla a odešla oždibovat rybíz.

Od té doby už se naučila i na sardinky a kuře. Až jednou zmizí kocouři, myslím, že vím kde mám hledat…

A co dodá sysel k fotce?
Myslíte, že koza už přemýšlí i o doutnících?

Je to tak...

Aby se tento blog nestal jen blogem pro (nudné) intelektuály, rozhodla jsem se vás oblažit sérií Povídek z hnoje. Příběhy, které zde budu publikovat, jsou psány životem a odehrávají se v malé malebné vesničce uprostřed jižních Čech. Tak přeji příjemné počteníčko :) a kdo nevěří, ať tam běží...

Boo

Byl jsem přítelkyní upozorněn na to, že se zde snažím profilovat jako intelektuál a všechno se tváří moc vážně. No tak doufám, že když ne já, tak alespoň nová přispěvatelka Boo to napraví a atmosféru odlehčí. :)


A co na to sysel?
Boo je krásné jméno. Je české?

Ilustrace: Dali's birth ot the new man; převzato z: http://www.esc.auckland.ac.nz/people/staff/rmel005/birth0.jpg

Game of Life - Evoluce není tak jednoduchá, jak říkal Darwin...

Game of Life je původní hříčka britského matematika Johna Hortona Conwaye, při které se uvnitř hrací plochy, kterou tvoří mřížkovaná tabulka přeskupují různé typy útvarů a to jen na základě interakce se svým okolím podle několika jednoduchých předem zadaných pokynů. (V modelu Life máme prostor v podobě velké šachovnice. Jako v jakékoli jiné pravoúhlé šachovnici, i zde každé políčko sousedí svými hranami či rohy s osmi políčky. Každé políčko se může nalézat ve dvou různých stavech, tedy například ve stavu černá a bílá. Vývoj systému probíhá v jednotlivých krocích podle následujících pravidel: jakmile bílé políčko sousedí se třemi políčky černými, přechází v následujícím kroku ze stavu bílá do stavu černá. Pokud černé políčko sousedí s méně než dvěma nebo více než třemi políčky, přechází v následujícím kroku do stavu bílá. Stav černého políčka sousedícího se dvěma nebo třemi černými se v následujícím kroku nemění. Na základě těchto jednoduchých pravidel se systém z počátečního neuspořádaného stavu náhodně rozložených černých a bílých buněk vyvíjí do stavu mnohem uspořádanějšího.) V různých místech šachovnice tak vznikají i rozsáhlé útvary, které rostou, nebo dokonce mohou vypouštět další útvary, kterými kolonizují své okolí. Setkání dvou může znamenat jak jejich zánik, tak splynutí, tak i vznik jednoho či více nových jedinců.

Velký význam má hra ale i pro biology, protože tímto je nádherně zobrazen evoluční proces, kdy se konkrétní jednotky (populace) na základě interakce se svým okolím vyvíjejí, proměňují, zanikají, rozrůzňují, navzájem se požírají či kolonizují blízké i vzdálené oblasti. Další ukázka zde a zde.

Cílem jak hry, tak vlastního života je vytvořit stabilní populaci, která v daných podmínkách prosperuje. Ale i prosperující stabilní populace může být ohrožena, pokud se objeví nový faktor, nová jednotka, která ovlivní životní podmínky v dané oblasti.

Zároveň Game of Life ukazuje, že na vývoj všech organismů nepůsobí jen přirozený výběr, jak tvrdí Darwinovi neo-zastánci, ale i mnoho dalších okolností a mechanismů. Jaroslav Flégr ve své knize Zamrzlá evoluce říká : "Evoluce daného systému
není evolucí darwinistickou, neboť její hnací silou je třídění z
hlediska stability, nikoli přirozený výběr."

A co na to sysel?
Syslové sice nejsou na vrcholu potravního řetězce, ale to je jen otázka času...

Ilustrace převzata z: http://chnm.gmu.edu/resources/essays/images/EvolutionIntelligentDesignClimateChange/evolution1.jpg

Pozvánka na sympozium o Totalitarismu

23. května 2008 pořádá Fakulta filosofická ZČU v Plzni sympozium "Totalitarismus IV - Interdisciplinární pohled." Pozvánka zde.

Krátký bonmot k rivalitě právnických fakult

V Plzni se právo vytváří, v Brně aplikuje, v Olomouci se vykládá a v Praze ignoruje.

The Good, the Bad and the Ugly

Poslouchám tuhle skladbu pořád dokola a nemůžu se jí nabažit...
Ennio Morricone má můj obdiv.



A co na to sysel?
Whauuu...

Národní garda nerada "rasta"

Pro pobavení jsem si četl nově zveřejněný řád Národní gardy. Krásně si ho urovnali v paragrafovém znění - nejspíš proto, aby budil zdání něčeho hodnotnějšího, než je zbytečný cár papíru/pixelů. Nejen, že jsem našel několik překlepů, kterými by byl každý jiný právní přepis znehodnocen, ale i některá rádobyustanovení vzbuzují úsměv. Zajímalo by mě například, jaké důsledky dle Trestního řádu by se na mě vztahovaly, kdybych porušil řád NG a zradil ji.

Nejvíce vtipný je ale tento paragraf:
§ 1. Každý Gardista je povinen udržovat svojí uniformu v čistém a nezapáchajícím stavu a to v četně obuvi, která musí být čistá a ošetřená. Není dovoleno užívat žádné rozlišovací, či neschválené doplňky uniforem, v žádném případě není dovoleno nošení neúplné uniformy NG pokud toto není nařízeno nadřízeným. Nošení uniforem mimo akce NG není povoleno.V případě cvičení či nasazení NG není dovoleno nošení náušnic, prstenů či řetízků na žádných částech těla. Povoleny jsou pouze identifikační známky schválené pro NG. Úprava vlasů není nijak stanovena, v žádném případě není dovoleno nošení extravagatních účesů, zejména dredů a dlouhých vlasů. Uniforma a její vzhled je dán nařízením ZV NG.

Chápu, že gardistům musí být připomínáno, aby udržovali svoji uniformu v čistém a nezapáchajícím stavu, což je logické vzhledem k tomu, jací lidé v NG působí. Ale že jmenovitě zdůrazňují nežádoucnost dredů - to je už opravdu k popukání... :))

A co na to sysel?
Syslové slyšeli, že lidé používají toaletní papír. A tak se nás ptají: Nehodil by se "řád Národní gardy" jako potisk na tuto hygienickou pomůcku?

Ilustrace převzata z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Dreadlocked_rasta.jpg (upravil a logo NG přidal Goggly)

Levice, pravice... A není to jedno?

Věra Tydlitátová se na svém blogu hezky zamyslela... Naprosto souhlasím. Pletete si fašisty s nácky? Aneb jak třídit odpad

A co na to sysel?
Představte si vyholeného sysla...

Zakladatelé Západu a poslední člověk

Nevím, jestli znáte ten pocit, kdy vám věci začínají dávat smysl. Něco jako uspokojení trochu říznuté euforií... Mně se něco takového stává, když se začtu do knihy, která má pro mě podstatný význam. Na to, že má pro mě podstatný význam, přijdu samozřejmě až po jejím přečtení či v průběhu, ale snad jsem to vysvětlil. Podobný pocit jsem měl při některých pasážích z knihy Zakladatelé Západu a poslední člověk. Esej o zrodu a zániku západní civilizace od profesora Ivo. T. Budila.

Nemíním psát recenzi a tak se omezím na citace několika statí. Určitě netrefím ústřední myšlenku díla, ale ani to není můj záměr.

Utvrdil jsem se v tom, jaká je to neuvěřitelná náhoda, že existuje Západní civilizace v takové formě, jak ji známe. Kolik dějinných nahodilostí a individuálních rozhodnutí vytvořilo podmínky pro rozvoj oblasti, která až téměř do 16. století byla v celosvětovém měřítku pouhou marginální oblastí ve srovnání s jádrovými civilizacemi blízkého a dalekého Východu.

Vybral jsem několik pasáží (poněkud delších) popisujících situace, kdy se rozhodovalo o osudu Evropy:

1) Předáku velbloudí karavany Muhammadovi se ve čtyřicátém roce života v roce 610 zjevil archanděl Gabriel, aby mu sdělil poselství od Boha. V následujících letech se zrodilo poslední z velkých monoteistických náboženství Předního východu - islám. Jeho zakladatel Muhammad si s překvapivou rychlostí dokázal do roku 632 podmanit značnou část Arábie a jeho nástupci v expanzi pokračovali.

Za vlády prvního chalífy Abú Bakra napadli muslimští Arabové severní sousedy, Persii a Byzanc. Roku 634 porazili v bitvě u Adžnádajnu v Sýrii byzantské vojsko a následujícího roku se zmocnili Damašku. V roce 636 vstoupil druhý chalífa Umar v čele svých válečníků do Jeruzaléma. Roku 637 rozdrtili Arabové ve střetnutí u Džalúlá Peršany a prakticky bez odporu obsadili perskou metropoli Ktésifón. Východořímská a perská říše nyní musely trpce litovat, že podcenily obranu jižních hranic. Peršané se na východě země bránili přibližně do roku 651, kdy sasánovská říše definitivně zanikla. Byzanc přežila, ale s vypětím všech sil a za cenu obrovských územních ztrát. V letech 640 až 642 muslimské síly okupovaly Egypt včetně Alexandrie. Původně pouštní nomádi se překvapivě osvědčili i jako schopní bojovníci na moři. Roku 655 jejich loďstvo vyplouvající ze syrských přístavů porazilo byzantskou flotilu v Egejském moři. Konstantinopol, hlavní město Východořímské říše, se ocitlo v letech 674 až 677 v sevřených arabských kleštích. Z moře je blokovalo arabské válečné loďstvo, zatímco u Chalkedonu na druhém břehu Marmarského moře tábořila arabská pozemní armáda. Perskou hrozbu, jež málem zničila říši v roce 626, vystřídalo po pouhých padesáti letech mnohem vážnější nebezpečí ze strany zcela nového, ale dravého náboženského hnutí. Zdá se, že k záchraně Konstantinopole při prvním útoku islámu významně přispěl "řecký oheň", bojová zápalná látka tvořená těkavou ropou z okolí Baku, kterou z byzantských lodí vystřikovalo vodní dělo, údajně vynález uprchlého syrského technika.

Muslimové ale útočili i východním a severovýchodním směrem. V letech 661 až 671 dobyli Tocharistán (dnešní afghánský Uzbekistán) a obsadili tak strategicky významnou trasu mezi Indií a Čínou přes povodí Amudarji a Syrdarji. V první polovině osmého století si přes urputný odpor místního obyvatelstva muslimské vojsko vedené al-Hadždžádžem podrobilo Chorézm a dobylo Bucharu a Samarkand. Muslimové se dostali na pomezí vlivu expanzionistické dynastie Tchang. V roce 751 porazili Arabové u Talasu poblíž Samarkandu čínské oddíly. Pohoří Altaj se v důsledku zmíněné události stalo hranicí mezi dvěma největšími mocnostmi tehdejšího světa, a středoasijské kmeny převzaly muslimskou, a nikoliv čínskou civilizaci.

Rovněž v severní Africe se berberské kmeny houževnatě bránily arabské invazi. Přesto se do roku 711 celá oblast od Sinaje po Gibraltar nacházela pod muslimskou kontrolou a nadešla vhodná chvíle k invazi do Evropy. Během následujících deseti let se arabským nájezdníkům podařilo zničit vizigótskou říši a obsadit většinu Pyrenejského poloostrova. Před jejich zraky se tyčily vrcholky Pyrenejí, za nimiž se nacházeli zbytky vizigótského panství, akvitánské vévodství a francké království.

V roce 732 (někteří historici dávají přednost roku 733) překročil arabský guvernér Španělska Abd ar-Rahman v čele asi patnácti tisíc ozbrojenců horský masív Pyrenejí a u řeky Garonne poblíž Bordeaux porazil oddíly akvitánského vévody Euda, jehož ctěl potrestat za podporu berberským rebelům. Poté vyrazil směrem na sever a poblíž Moussais na staré římské silnici mezi městy Poitiers (které nechal vydrancovat) a Tours 11. října 732 narazila arabská a berbeská jízda na franckou pěchotu vedenou majordomem Karlem Martelem. O tom, co následovalo, postrádáme ucelené a věrohodné svědectví. Zdá se, že síly byly přibližně vyrovnány. Lehká muslimská jízda, jež dosud pohrdala pancířem, útočila proti sevřeným řadám těžké francké pěchoty vyzbrojené dlouhými dřevěnými štíty, meči, kopími a sekerami a stojící jako "nepřekonatelná zeď". Americký voojenský historik a klasický filolog Victor David Hanson pokládá disciplinovanou pěchotu za hlavní zbraň Západu, kterou dokázal při správném velení vzdorovat jakémukoliv nepříteli. Z tohoto hlediska bylo střetnutí u Poitiers paradigmatickou bitvou Západu a Východu... Během krveprolití byl Abd ar-Rahman zabit. Boj údajně pokračoval až do noci. Následujícího rána se Frankové přiblížili k muslimského táboru, ale nepřítel odtáhl na jih. Křesťané, kteří byli při této příležitosti nazváni "Evropany", zvítězili.

Anglický historik Edward Gibbon nastínil hypotetický obraz světa, v němž zůstal na bojišti ležet Karel Martel, zatímco triumfující Abd ar-Rahmán pokračoval v tažení na Orleans a Paříž. Saracéni by překročili Loiru a pronikli k Visle a přes Northumbrii (kde jejich postup Frnacií znepokojeně sledoval Beda Venerabilis) by vystoupili na skotskou Vysočinu. Arabské vojsko by vplulo do ústí Temže a budoucí generace studentů v Oxfordu by studovalo učení Prorokovo. Civilizace by zvítězila nad barbarstvím, protože muslimové, kteří převzali znalosti a dovednosti kultu Blízkého východu, byli nositelé vyspělé civilizace, zatímco jejich frančtí protivníci byli barbary. Jedini civilizovaní křesťané žili na území Byzantské říše, případně v několika italských enklávách. Lesk a okázalost muslimské andaluské společnosti by se neomezili na Pyrenejský poloostrov, ale koncem prvního tisíciletí po Kristu (tento způsob datování by byl omezen na mizející skupiny křesťanů) by sjednotily Evropu. Muslimové by pravděpodobně odrazili nájezdy Vikingů, které vrhly západní Evropu do "doby temna".

Jak ukázal historik Ira Lapidus, islamizace znamenala urbanizaci v míře, jaká se naprosto vymykala tehdejším evropským měřítkům. V Evropě města živořila, zatímco islám vlil nový život do metropolí, kterých se muslimové zmocnili, jako byl Damašek, Jeruzalém, Merv nebo Cordóba. Káhira nebo Basra vznikly na místě bývalých vojenských táborů. Největší pýchu muslimského světa ale představoval Bagdád, který byl založen jako sídlo abbásovského chalífátu a brzy v něm žilo přes půl miliónu obyvatel, což bylo desetkrát víc, než v bývalém hlavním městě sasánovské Persie, Ktésifontu.

Muhammmad tedy stvořil Karla velikého.

2) PAX MONGOLICA
Vzestup Egypta jako ústřední muslimské mocnosti kontrolující od konce třináctého století obchod mezi Středomořím a Indickým oceánem postavil před Západ výzvu spočívající v úkolu nalézt alternativní jižní cestu z Evropy do Indie. Neúspěšný pokus bratrů Vivaldiů o obeplutí Afriky zahájený ve stejném roce, kdy poslední křižáci opustili Svatou zemi, nebyl proto zcela nahodilý. Pod skromným povrchem nenápadné a nerozvinuté západní civilizace se skrýval potenciál zrozený díky inovacím, kreativitě a improvizacím marginality a čekajícím na sílu, která prorazí islámský krunýř obklopující Evropu. Bylo třeba "druhého zakladatele Evropy" po Muhammadovi.
Tuto úlohu sehrál mongolský vůdce Temüdžin, který vstoupil od dějin jako Čingischán a jehož příběh odráží neúspěšný vzestup z marginality do světového dění.

Temüdžin se narodil na břehu řeky Oron v jarních měsících roku Koně, podle našeho kalendáře v roce 1162. Jeho matka Höelün pocházejícíc z kmene Olchunúd byl původně provdána za bojovníka jménem Čiledü z kmene Merkitů. Během cesty z domova asi šestnáctileté nevěsty je přepadl se dvěma muži jistý Jesügej z bezvýznamného boridžinského klanu, který se jednou stane součástí mongolského národa. Čiledü uprchla a Höelün byla unesena. Žila společně s další Jesügejovou družkou Sočigel v chudé domácnosti na pomezí stepi a sibiřských hvozdů, kde bylo třeba soupeřit s vlky při lovu drobné zvěře. Zprávy o Temüdžinově dětství jsou kusé. Když mu bylo osm let, jeho otce Jesügeje otrávili Tataři. Temüdžin (...), protože se nehodlal podřídit autoritě svého staršího bratra Bektera, usmrtil jej šípem.

Následovalo období útěků i otroctví, kdy Temüdžin nosil dřevěný obojek na krku, a opětovný únik. Získal spojenectví Torgila, později známého jako Ong-chán, který vládl silné konfederaci Kerejtů a byl meritoriánským křesťanem.
V létě 1189 Temüdžin svolal poprvé tradiční radu zvanou churultaj a začal usilovat o postavení chána všech Mongolů. Opustil tradiční rodové uvažování a do vysokého postavení povyšoval podle zásluh a nikoliv na základě pokrevního příbuzenství - to byl počátek slavné mongolské meritokracie.

V roce 1201 se proti Temüdžinovi postavil vlivný pohlavár Džamucha se svými stoupenci. Temüdžin se spojil s Ong-chánovými Kerejty a v následující bitvě Džamuchovy bojovníky zahnali. Ong-chán, jenž stále platil za hlavní autoritu mezi stepními kmeny, nařídil Temüdžinovi, aby pronásledoval Džamuchovy spojence Taičiuty. byla to pro Temüdžina těžká zkouška, protože po celodenním boji ho šíp zasáhl do krku, a on ztratil po západu slunce vědomí. Zachránil jej jeho věrný spolubojovník, který velitelovo zranění zatajil a celou noc ho ošetřoval. V roce 1203, po vítězství nad Tatary, provedl Temüdžin rozsáhlou reformu armády a kmene, nyní prakticky splývající. Vojáky rozdělil do oddílů (arbanů) po deseti mužích, deset oddílů tvořilo rotu (zogun) a deset rot prapor (mingan). Mingany byly organizovány do tumenu, armády v počtu deseti tisíc vojáků. V té době se jej Ong-chán, který se zřejmě obával rostoucí Temüdžinovi moci, pokusil zabít. Temüdžin uprchl s malou skupinkou stoupenců do stepi. Zdálo se, že je ztracen. Chán již pořádal oslavu na počest vítězství. Náhle do tábora vpadli Temüdžinovi bojovníci, kteří se mezitím zkonsolidovali u jezera Baldžuna a přilákali další válečníky. Byl to nečekaný triumf. Ong-chán hledal útočiště u Najmanů, které Temüdžin porazil následujícího roku. Tím se zbavil největšího soupeře Džamuchy.

V roce Tygra, 1206, svolal Temüdžin na horní tok Ononu poblíž posvátného pohoří Burchan Chaldun churultaj, pravděpodobně největší setkání v mongolských dějinách. Sjednocení bylo odknčeno a Temüdžin vládl území rozsáhlému jako západní Evropa a obývanému přibližně jedním miliónem osob. Své poddané nazval Jekke Mongol Ulus, "Velký mongolský národ", a sám přijal titul Čingischán. Svůj stát, jeho instituce a zákony založil prakticky na zelené louce , i když výrazně vycházel ze stepního zvykového práva a tradice. Zavedl písmo, jež přejal od Ujgurů. Byla to původně starosyrská abeceda šířená mezi kočovnými kmeny křesťanskými misionáři.

Po vítězství nad sibiřskými lesními kmeny a Ujgury obrátil Čingischán pozornost na jih do severní Číny, kterou ovládali ze své metropole Čung-tu (dnešního Pekingu) již sto let Džurčenové, původně kočovní nájezdníci ze stepí. Byl to první konflikt mezi Mongoly a vyspělou civilizací. Válka byla zahájena v roce 1211 a o tři roky později Čingischán oblehl džurčenského chána v Čung-tu. Hlavní město padlo a roku 1215 si Mongolové odváželi ohromné množství kořisti. Mongolové se změnili; v severní Číně si vyzkoušeli boj proti civilizovaným národům a osvojili si mnohé dovednosti a znalosti. Byli mentálně připraveni ucházet se o světovládu. Záminka k další expanzi se naskytla, když místodržící jedné provincie Chórezmské říše vyvraždil na území dnešního Kazachstánu mongolskou karavanu.

Čingischán vpadl do střední Asie v roce 1220. Nalezl zde sofistikovanou muslimskou civilizaci s kveoucími obchodními městy, rozvinutou vědou a obyvatelstvem s nejvyšší mírou gramotnosti na světě. Zanechal po sobě poušť a pravděpodobně milióny mrtvých. Chorézm, Buchara, Samarkand, Níšápúr, Herát, Péšavér, Tabríz, Tbilisi a Astrachaň padly. Tímto tažením se Mongolové, bojovní kočovníci z odlehlých středoasijských stepí, stali rozhodujícím geopolitickým faktorem totální rekonstrukce euroasijského světového systému. Armáda tvořená přibližně sto padesáti až dvěm sty tisíci mongolskými, ujgurskými a dalšími spojeneckými jezdci měnila svět. Kdo se podřídil a zavázal se k odvádění tributu, získal ochranu, kdo vzdoroval, zemřel, nebo byl ve výjimečných případech, pokud se hodily jeho schopnosti, deportován. Mongolové programově vybíjeli aristokracii a ničili elitu, aby zbavili podmaněné populace vedení.

V létě roku 1222 Čingischán sestoupil z afghánských hor nížiny řeky Indus. Měl v úmyslu dobýt Indii a jižním směrem kolem Himaláje napadnout čínskou dynastii Sung. Vzhledem k nepříznivému klimatu, který středoasijští jezdci špatně snášeli, se musel ambiciózního plánu vzdát. V zimě 1226 - 1227 spadl Čingischán během tažení proti Tangutům z koně. Ze zranění se nikdy nezotavil a zemřel šest měsíců po incidentu.

Čingischánovým nástupcem se stal lehkomyslný alkoholik Ögödej. Ani tato skutečnost nezastavila expanzi nyní největšího euroasijského impéria. Ögödej založil na řece Orchon hlavní město mongolské říše zvané Karakorum. Jack Weatherford nazval tuto metropoli kvůli prolínání prvků křesťanských, buddhistických, taoistických a muslimských "možná nábožensky nejotevřenější a nejtolerantnější město v tehdejším světě".

Hospodářská stabilita mongolského impéria byla založena na kořistnictví; šlo o obrovský parazitující státní útvar rozpínající se mezi Čínou, Indií, Blízkým východem a Evropou, který v zásadě udržovala při životě pouze brutalita a válečné umění mongolských jezdců. Bylo proto třeba zahájit další výboje. Nejvýznamnější Čingischánův vojevůdce Sübetej, který v roce 1223 pronikl severně od Černého moře a u řeky Kalky rozdrtil ruská knížata, navrhl jako cíl tažení Evropu.

Mongolské vojsko, v jehož čele stáli kromě Sübeteje Čingischánovi vnuci Batu a Güjük, vyrazilo roku 1235. Dobylo Rjazaň a Kyjev a počátkem roku 1241 vpadlo ve dvou proudech do střední Evropy, Menší, dvacetitisícová Mongolská armáda porazila 9. dubna 1241 u Lehnice vojsko knížete Jindřicha II. Slezského tvořené polskými, německými a francouzskými rytíři. O dva dny později rozdrtilo padesát tisíc Mongolů v čele se Sübetejem a Batuem u Mohi armádu uherského krále Bély IV. Tak, jako v roce 732 nebo později v letech 1529 a 1683 u Vídně, stál Východ před branami Západu.

V čem spočíval příčina nadřazenosti mongolských vojsk? Cecelia Hollan uvedla, že mogolské oddíly připomínaly svojí rychlostí, údernou silou, sofistikovaným vedením a disciplínou moderní armádu přesazenou do středověkých časů. Byla to vlastně největší lehká kavalérie v dějinách, pravý opak pěších římských legií. Během tažení v Uhrách překonalo Mongolské vojsko dvě stě mil ve třech dnech, což byl výkon, který zdaleka přesahoval schopnosti tehdejších evropských armád. Význam mělo rovněž využívání střelného prachu.

Od dalšího postupu na Západ Mongoly pravděpodobně odvrátila zpráva o smrti chána Ögödeje 11. prosince 1241 a změna charakteru krajiny...

Zdroj: Budil, Ivo T.: Zakladatelé Západu a poslední člověk (Esej o zrodu a zániku západní civilizace). Nakladatelství a vydavatelství Vlasty Králové, Ústí nad Labem 2007

A co na to sysel?
Čingischánův kůň šlápl do syslí díry.