V hlavě zakouřeno

Protože pondělní Respekt přinesl článek o kotrmelcích kolem návrhu protikuřáckého zákona, musím se k tomu vyjádřit ještě předtím, než vyjde Respekt nový...

Přibližně před rokem sepsal nováček mezi poslanci Boris Šťastný (původní profesí lékař) návrh protikuřáckého zákona. Nikdo se nad tím nijak zvláště nepozastavoval, koneckonců většina evropských zemí v této době podobné zákony do svých legislativ včleňuje. Překvapením ale bylo hlasování o přijetí tohoto návrhu, kdy naši zákonodárci s převahou sepsanou novelu zamítli. Ta se vrátila k přepracování do jednotlivých výborů. Ani teď by na tom nebylo nic zvláštního, vždyť práce poslanců je o diskuzi a shodě, že.

Z hospodářského výboru však vzešel naprosto opačný návrh, který prosazuje, aby se smělo kouřit i tam, kde to doposud možné nebylo - tedy na úřadech, v bankách, v dopravních prostředcích nebo na zastávkách. Celý hospodářský výbor následně ztratil paměť, protože si nikdo nepamatuje, kdo tento návrh podal.

To je krása, že? Možná se dočkáme zákona, který nám dovolí kouřit v porodnicích. Ale to vlastně bude pro děti pozitivum - zvykat si od nejrannějšího věku na něco, s čím se budou setkávat všude.

Doufejme, že převáží zdravý rozum. Argumenty odpůrců protikuřáckého zákona se ukázaly na příkladu jiných zemí jako neopodstatněné. Provozovatelé restaurací žádný úbytek návštěvníků po zákazu kouření nezaznamenali.

"Jakou roli hraje tabáková lobby?"

A co na to sysel?
Bacchus et argentum mutant mores sapientum.

Ilustrace převzata z: http://www.oceancreep.com/blog/wp-content/uploads/2007/04/stop-second-hand-smoking-2.jpg

Averze vůči národoveckému zapšklizmu

Velká Vůdkyně Národní strany Petra Edelmannová dnes opět ohromila veřejnost svým briskním myšlením a argumentačním umem. Tak jsme se dozvěděli, že nepoznáni všude kolem nás jsou strašliví "oikofobové" (z řeckého oikos - dům, domov), kteří usilují o rozmělňování pokrevního společenství tím, že nebrojí proti imigraci a bílá pro ně není jediná přijatelná barva.

Politoložka Petra byla asi špatnou studentkou, jinak by věděla, že potřeba schovávat se v řadách šedé masy je charakteristická pro hnutí vyžívající se v jednotě a uniformitě - a to je i Národní strana - nikoli pro liberálněji smýšlející lidi, kterým tyto vlastnosti připisuje. Petro Edelmannová, píši vám nedostatečně.

A co na to sysel?
Černý sysel, bílý sysel, černý sysel, bílý sysel, černý sysel...

Ilustrace převzata z: http://picasaweb.google.com/jade.cd/Animals/photo#5120848367463380226

Regulační poplatky ve zdravotnictví 8:7

Nálezy Ústavního soudu budí v poslední době takovou pozornost, jako málokdy dříve. Zvláště pokud se jedná o tolik citlivé a zpolitizované téma, jako jsou "regulační poplatky" ve zdravotnictví.

Včerejší nález Ústavního soudu skončil v poměru 8:7 pro zamítnutí návrhu na zrušení zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, oblast zdravotnictví. Text nálezu zde. Přitom ústavní většina je 9 soudců. Uvidíme, jak se s tímto soudci budou vypořádávat, ale první dnešní rozhovor pro tisk z řad "poražené" sedmičky poskytla Právu soudkyně Eliška Wagnerová, kde mluví za celou skupinu sedmi soudců a říká, že samotný nález zřetelně vybočil ze zákonnosti a dokonce z ústavnosti. To je síla - samotný ústavní soud tedy rozhoduje protiústavně (prý). Velice zajímavý disent napsal Pavel Rychetský.

Nebudu předstírat, že mám lepší argumentční schopnosti a vhled do situace než Zdeněk Kühn, proto doporučuji přečíst si jeho příspěvek na Jiném právu zde. Strhne se k němu určitě slušná diskuze, na což se těším.

Dále jako jeden z prvních v blogosféře zareagoval Martin Marek. Jeho komentáře k rozhodnutí jsou zde a zde.

Enjoy The Silence

Občas prostě neodolám.



A co na to sysel?
Words are very unnecessary...

Nejnovější IQ test

Včera se ke mně dostal nejnovější IQ test posvěcený MENZOU. Velký problém s ním měli i moji spolužáci na právech. Prosím, poslužte si:

IQ TEST
1. Jsi hezký?
ano - 1 bod
ne - 0 bodů

2. Jsi chytrý?
ano - 1 bod
ne - 0 bodů




VYHODNOCENÍ
2 body: Jsi hezký a chytrý.
1 bod: Jsi buď hezký nebo chytrý.
0 bodů: Jsi škaredý debil.

A co na to sysel?
Kdo má 3 a více bodů, tak je sysel.

Bio nebio

Včerejší debata o BIO potravinách, kterou jsme vedli s Gogglym po icq, mě inspirovala natolik, že jsem dnes ráno se svojí nejmladší sestrou prošťourala spíž a vyfotila tuhle fotku. Celkem 30 výrobků, docela slušné číslo, což?

Biopotraviny jsou jakékoliv potraviny, které vznikly v rámci ekologického zemědělství, a byly testovány a kontrolovány velmi přísným způsobem. Výrobek, který pak takovými testy projde,(testy na těžké kovy, toxiny, chemikále... je označen certifikovanou značkou BIO (viz. obrázek nahoře) a u takového výrobku si můžete být jistí, že produkt není složen z žádných náhražek, dochucovadel, chemikálií a je vypěstovaný šetrným a ekologickým způsobem.

Biopotraviny jsou vyráběny podle Zákona o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. a nařízení rady EHS č. 2092/91. Pokud zemědělec splní všechny podmínky, obdrží na rok certifikát a možnost užívat značku BIO. Během roku jsou pak zemědělci pravidelně i namátkově kontrolováni, zda stále splňují požadavky biopotravin.

O biopotravinách jsou napsány kilometry textu, takže pokud ve vás můj článek vzbudil zájem, nebudete mít problém najít spoustu informací na tohle téma. Já sama sem v tomto článku vycházela z informací z knihy: Biokuchařka Hanky Zemanové, ve které se dozvíte nejen o biopotavinách, ale také najdete spoustu chutných a zdravých receptů.

A co na to sysel?

Bio-nebio, hlavně, že se to dá sežrat...

YouTube: Odhalení

Pořad Dětinský SKUTR věnuje na ČT2 jsem viděl poprvé. Naprosto jsem si liboval. Prostě a jednoduše, chtěl jsem si potom na Youtube pouštět dokola písničky jako "Né, pětku, né" a "Ty, ja a môj brat", popřípadě se s nimi podělit na blogu a tu jsem zjistil hrůznou věc: Na Youtube není všechno!!!! Alespoň ne v originále a o předělávky v tuto chvíli nemám zájem... eVysílání ČT zklamalo také.

Abych ale neskončil úplně s prázdnou: Ty, já a môj brat.

Plzeň: stopy Svobodných zednářů

Svobodní zednáři (Free Masons) - tato bezesporu tajuplná organizace sehrála a sehrává dle mnohých významnou úlohu v dějinách světa. Nemíním zde nic takového komentovat, ostatně většina názorů se pohybuje v rovině spekulací a dohadů (!tak moc je to tajuplné!), to je však bohatě vyváženo množstvím literatury k tématu i nejrůznějšími více či méně přehnanými (až šílenými) konspiračními teoriemi. Je ale pravda, že poslední dobou se české zednářské lóže pootevřeli veřejnosti, třeba se od nich nadějeme více...

Běžný chodec si v plzeňských ulicích jen málokdy všimne značek a reliéfů, které jsou k nalezení na mnoha budovách. A když si všimne, nepřikládá jim hlubší význam. Náhodou jsem narazil na práci (bakalářskou), která se věnuje fenoménu svobodného zednářství. Její autor se prošel po Plzni a mimojiné zdokumentoval symboly, které nalezl. Dle jeho vlastních slov se nemusel ani moc snažit.

"V našem univerzitním městě se nachází vcelku nezanedbatelné množství budov nesoucích na sobě zednářské symboly. Jelikož si tento fakt mnoho Plzeňanů pravděpodobně neuvědomuje, považoval jsem za dobrý nápad pokusit se zdokumentovat alespoň ty zednářské symboly, které se mi podařilo objevit. Nehledal jsem je nijak systematicky, pouze jsem po delší dobu při běžném pohybu po Plzni sledoval starší budovy. Nicméně jsem jich pravděpodobně nalezl většinu, jelikož se vyskytují pouze na budovách pocházejících z přelomu 19. a 20. století, které se nacházejí hlavně v okolí centra města." (Kaipr 2005, 33-34)

Tři fotografie si dovolím pro ilustraci použít:













Titulní obrázek - stupně zasvěcení

Reliefy: obr. č. 1: Kardinála Berana 12; obr. č. 2: Klatovská 28; obr. č. 3: Klatovská 123

Citace kurzívou v uvozovkách a veškeré obrazové dokumentace převzaty z: Kaipr, J.: Svobodní zednáři a konspirační teorie [bakalářská práce]. FF ZČU, Plzeň 2005

A co na to sysel?
Je to zvláštní, ale v tomto případě syslí zdroje mlčí... Co za tím stojí??

Bojovní národovci: aneb více výzev k boji nežli vlastních členů

Národní strana je nepřekonatelná ve slovním brojení proti všemu... Naštěstí zůstává jen u slov. Není se ale co divit - ono se těžko bojuje se čtyřiceti lidmi ve straně a pěti lidmi v gardě, jak množství členů odhadl David Janda - šéf protiextrémistického oddělení české policie v rozhovoru pro Respekt.

Pokusil jsem se sestavit takový průřez mezi výzvami k boji, které se objevují na webu Národní strany, namátkou:

...a pro málokoho bych udělal více, ale boj bolí a MY MUSÍME BOJOVAT!

Svrhněme proto tuto vazalskou vládu...

Pokud nebudeme bojovat dnes za národní stát Čechů, Moravanů a Slezanů...

A naší povinností je na takovéto zlo stále upozorňovat a bojovat s ním.

JE NAŠÍM SVATÝM POSLÁNÍM TÉTO STAVBĚ ZAMEZIT!

DOKONČEME ODSUN a do prvního vagonu pozvěme neonacistického kolaboranta Uhla!

...všem, kteří cítí, že obrana naší vlasti, naší pýchy a našeho
dědictví nebude bez boje a bez obětí; že všem věrným vlastencům můžeme
představit projekt, který nemá obdoby...

Pak ale také již dnes pomáhejte těm, kteří bojují i za Vás!

Našim heslem proto musí být: Vždycky, kdykoliv budeme nuceni bojovat, zvítězit!

Náš boj proti islamizaci křesťanské Evropy je nutné z uzavřených fór a internetových komunit přenést definitivně do ulic.

Upozorňuji, že jsem ZDALEKA nečerpal ze všech článků!

A co na to sysel?
Bojujte, bojujte, alespoň máte co dělat a nezkazíte nic jiného.

Kdo to snědl?

Ráno jsem nasypala kočkám plné misky…během minuty jejich obsah zmizel. Pravda, že je jaro a kocouři potřebují sílu na svoje noční pochůzky, ale rychlost zmizení jejich žrádla mi nějak nesouhlasila s tím, že jsem ani jednoho neviděla od rána doma. Začala jsem mít tedy podezření na jiné obyvatele domu. Když nepočítám, že misky mohla vyjíst nejmladší sestra (ta už z takových věcí vyrostla), připadal už v úvahu pouze pes a koza. Kozu jsem samozřejmě jako racionálně uvažující člověk, který přece ví, že koza je býložravec, ze seznamu podezřelých vyškrtla. Psa jsem zavřela a misky naplnila znovu. Granule voněly a já docela chápala, proč psovi tak chutnaly. Vše bylo opět přichystané a já měla pocit dobře vykonané práce… V tom se rozlétly dveře chlívku a koza s vítězoslavným mečením znovu vyžrala obě misky… Spokojeně se olízla a odešla oždibovat rybíz.

Od té doby už se naučila i na sardinky a kuře. Až jednou zmizí kocouři, myslím, že vím kde mám hledat…

A co dodá sysel k fotce?
Myslíte, že koza už přemýšlí i o doutnících?

Je to tak...

Aby se tento blog nestal jen blogem pro (nudné) intelektuály, rozhodla jsem se vás oblažit sérií Povídek z hnoje. Příběhy, které zde budu publikovat, jsou psány životem a odehrávají se v malé malebné vesničce uprostřed jižních Čech. Tak přeji příjemné počteníčko :) a kdo nevěří, ať tam běží...

Boo

Byl jsem přítelkyní upozorněn na to, že se zde snažím profilovat jako intelektuál a všechno se tváří moc vážně. No tak doufám, že když ne já, tak alespoň nová přispěvatelka Boo to napraví a atmosféru odlehčí. :)


A co na to sysel?
Boo je krásné jméno. Je české?

Ilustrace: Dali's birth ot the new man; převzato z: http://www.esc.auckland.ac.nz/people/staff/rmel005/birth0.jpg

Game of Life - Evoluce není tak jednoduchá, jak říkal Darwin...

Game of Life je původní hříčka britského matematika Johna Hortona Conwaye, při které se uvnitř hrací plochy, kterou tvoří mřížkovaná tabulka přeskupují různé typy útvarů a to jen na základě interakce se svým okolím podle několika jednoduchých předem zadaných pokynů. (V modelu Life máme prostor v podobě velké šachovnice. Jako v jakékoli jiné pravoúhlé šachovnici, i zde každé políčko sousedí svými hranami či rohy s osmi políčky. Každé políčko se může nalézat ve dvou různých stavech, tedy například ve stavu černá a bílá. Vývoj systému probíhá v jednotlivých krocích podle následujících pravidel: jakmile bílé políčko sousedí se třemi políčky černými, přechází v následujícím kroku ze stavu bílá do stavu černá. Pokud černé políčko sousedí s méně než dvěma nebo více než třemi políčky, přechází v následujícím kroku do stavu bílá. Stav černého políčka sousedícího se dvěma nebo třemi černými se v následujícím kroku nemění. Na základě těchto jednoduchých pravidel se systém z počátečního neuspořádaného stavu náhodně rozložených černých a bílých buněk vyvíjí do stavu mnohem uspořádanějšího.) V různých místech šachovnice tak vznikají i rozsáhlé útvary, které rostou, nebo dokonce mohou vypouštět další útvary, kterými kolonizují své okolí. Setkání dvou může znamenat jak jejich zánik, tak splynutí, tak i vznik jednoho či více nových jedinců.

Velký význam má hra ale i pro biology, protože tímto je nádherně zobrazen evoluční proces, kdy se konkrétní jednotky (populace) na základě interakce se svým okolím vyvíjejí, proměňují, zanikají, rozrůzňují, navzájem se požírají či kolonizují blízké i vzdálené oblasti. Další ukázka zde a zde.

Cílem jak hry, tak vlastního života je vytvořit stabilní populaci, která v daných podmínkách prosperuje. Ale i prosperující stabilní populace může být ohrožena, pokud se objeví nový faktor, nová jednotka, která ovlivní životní podmínky v dané oblasti.

Zároveň Game of Life ukazuje, že na vývoj všech organismů nepůsobí jen přirozený výběr, jak tvrdí Darwinovi neo-zastánci, ale i mnoho dalších okolností a mechanismů. Jaroslav Flégr ve své knize Zamrzlá evoluce říká : "Evoluce daného systému
není evolucí darwinistickou, neboť její hnací silou je třídění z
hlediska stability, nikoli přirozený výběr."

A co na to sysel?
Syslové sice nejsou na vrcholu potravního řetězce, ale to je jen otázka času...

Ilustrace převzata z: http://chnm.gmu.edu/resources/essays/images/EvolutionIntelligentDesignClimateChange/evolution1.jpg

Pozvánka na sympozium o Totalitarismu

23. května 2008 pořádá Fakulta filosofická ZČU v Plzni sympozium "Totalitarismus IV - Interdisciplinární pohled." Pozvánka zde.

Krátký bonmot k rivalitě právnických fakult

V Plzni se právo vytváří, v Brně aplikuje, v Olomouci se vykládá a v Praze ignoruje.

The Good, the Bad and the Ugly

Poslouchám tuhle skladbu pořád dokola a nemůžu se jí nabažit...
Ennio Morricone má můj obdiv.



A co na to sysel?
Whauuu...

Národní garda nerada "rasta"

Pro pobavení jsem si četl nově zveřejněný řád Národní gardy. Krásně si ho urovnali v paragrafovém znění - nejspíš proto, aby budil zdání něčeho hodnotnějšího, než je zbytečný cár papíru/pixelů. Nejen, že jsem našel několik překlepů, kterými by byl každý jiný právní přepis znehodnocen, ale i některá rádobyustanovení vzbuzují úsměv. Zajímalo by mě například, jaké důsledky dle Trestního řádu by se na mě vztahovaly, kdybych porušil řád NG a zradil ji.

Nejvíce vtipný je ale tento paragraf:
§ 1. Každý Gardista je povinen udržovat svojí uniformu v čistém a nezapáchajícím stavu a to v četně obuvi, která musí být čistá a ošetřená. Není dovoleno užívat žádné rozlišovací, či neschválené doplňky uniforem, v žádném případě není dovoleno nošení neúplné uniformy NG pokud toto není nařízeno nadřízeným. Nošení uniforem mimo akce NG není povoleno.V případě cvičení či nasazení NG není dovoleno nošení náušnic, prstenů či řetízků na žádných částech těla. Povoleny jsou pouze identifikační známky schválené pro NG. Úprava vlasů není nijak stanovena, v žádném případě není dovoleno nošení extravagatních účesů, zejména dredů a dlouhých vlasů. Uniforma a její vzhled je dán nařízením ZV NG.

Chápu, že gardistům musí být připomínáno, aby udržovali svoji uniformu v čistém a nezapáchajícím stavu, což je logické vzhledem k tomu, jací lidé v NG působí. Ale že jmenovitě zdůrazňují nežádoucnost dredů - to je už opravdu k popukání... :))

A co na to sysel?
Syslové slyšeli, že lidé používají toaletní papír. A tak se nás ptají: Nehodil by se "řád Národní gardy" jako potisk na tuto hygienickou pomůcku?

Ilustrace převzata z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Dreadlocked_rasta.jpg (upravil a logo NG přidal Goggly)

Levice, pravice... A není to jedno?

Věra Tydlitátová se na svém blogu hezky zamyslela... Naprosto souhlasím. Pletete si fašisty s nácky? Aneb jak třídit odpad

A co na to sysel?
Představte si vyholeného sysla...

Zakladatelé Západu a poslední člověk

Nevím, jestli znáte ten pocit, kdy vám věci začínají dávat smysl. Něco jako uspokojení trochu říznuté euforií... Mně se něco takového stává, když se začtu do knihy, která má pro mě podstatný význam. Na to, že má pro mě podstatný význam, přijdu samozřejmě až po jejím přečtení či v průběhu, ale snad jsem to vysvětlil. Podobný pocit jsem měl při některých pasážích z knihy Zakladatelé Západu a poslední člověk. Esej o zrodu a zániku západní civilizace od profesora Ivo. T. Budila.

Nemíním psát recenzi a tak se omezím na citace několika statí. Určitě netrefím ústřední myšlenku díla, ale ani to není můj záměr.

Utvrdil jsem se v tom, jaká je to neuvěřitelná náhoda, že existuje Západní civilizace v takové formě, jak ji známe. Kolik dějinných nahodilostí a individuálních rozhodnutí vytvořilo podmínky pro rozvoj oblasti, která až téměř do 16. století byla v celosvětovém měřítku pouhou marginální oblastí ve srovnání s jádrovými civilizacemi blízkého a dalekého Východu.

Vybral jsem několik pasáží (poněkud delších) popisujících situace, kdy se rozhodovalo o osudu Evropy:

1) Předáku velbloudí karavany Muhammadovi se ve čtyřicátém roce života v roce 610 zjevil archanděl Gabriel, aby mu sdělil poselství od Boha. V následujících letech se zrodilo poslední z velkých monoteistických náboženství Předního východu - islám. Jeho zakladatel Muhammad si s překvapivou rychlostí dokázal do roku 632 podmanit značnou část Arábie a jeho nástupci v expanzi pokračovali.

Za vlády prvního chalífy Abú Bakra napadli muslimští Arabové severní sousedy, Persii a Byzanc. Roku 634 porazili v bitvě u Adžnádajnu v Sýrii byzantské vojsko a následujícího roku se zmocnili Damašku. V roce 636 vstoupil druhý chalífa Umar v čele svých válečníků do Jeruzaléma. Roku 637 rozdrtili Arabové ve střetnutí u Džalúlá Peršany a prakticky bez odporu obsadili perskou metropoli Ktésifón. Východořímská a perská říše nyní musely trpce litovat, že podcenily obranu jižních hranic. Peršané se na východě země bránili přibližně do roku 651, kdy sasánovská říše definitivně zanikla. Byzanc přežila, ale s vypětím všech sil a za cenu obrovských územních ztrát. V letech 640 až 642 muslimské síly okupovaly Egypt včetně Alexandrie. Původně pouštní nomádi se překvapivě osvědčili i jako schopní bojovníci na moři. Roku 655 jejich loďstvo vyplouvající ze syrských přístavů porazilo byzantskou flotilu v Egejském moři. Konstantinopol, hlavní město Východořímské říše, se ocitlo v letech 674 až 677 v sevřených arabských kleštích. Z moře je blokovalo arabské válečné loďstvo, zatímco u Chalkedonu na druhém břehu Marmarského moře tábořila arabská pozemní armáda. Perskou hrozbu, jež málem zničila říši v roce 626, vystřídalo po pouhých padesáti letech mnohem vážnější nebezpečí ze strany zcela nového, ale dravého náboženského hnutí. Zdá se, že k záchraně Konstantinopole při prvním útoku islámu významně přispěl "řecký oheň", bojová zápalná látka tvořená těkavou ropou z okolí Baku, kterou z byzantských lodí vystřikovalo vodní dělo, údajně vynález uprchlého syrského technika.

Muslimové ale útočili i východním a severovýchodním směrem. V letech 661 až 671 dobyli Tocharistán (dnešní afghánský Uzbekistán) a obsadili tak strategicky významnou trasu mezi Indií a Čínou přes povodí Amudarji a Syrdarji. V první polovině osmého století si přes urputný odpor místního obyvatelstva muslimské vojsko vedené al-Hadždžádžem podrobilo Chorézm a dobylo Bucharu a Samarkand. Muslimové se dostali na pomezí vlivu expanzionistické dynastie Tchang. V roce 751 porazili Arabové u Talasu poblíž Samarkandu čínské oddíly. Pohoří Altaj se v důsledku zmíněné události stalo hranicí mezi dvěma největšími mocnostmi tehdejšího světa, a středoasijské kmeny převzaly muslimskou, a nikoliv čínskou civilizaci.

Rovněž v severní Africe se berberské kmeny houževnatě bránily arabské invazi. Přesto se do roku 711 celá oblast od Sinaje po Gibraltar nacházela pod muslimskou kontrolou a nadešla vhodná chvíle k invazi do Evropy. Během následujících deseti let se arabským nájezdníkům podařilo zničit vizigótskou říši a obsadit většinu Pyrenejského poloostrova. Před jejich zraky se tyčily vrcholky Pyrenejí, za nimiž se nacházeli zbytky vizigótského panství, akvitánské vévodství a francké království.

V roce 732 (někteří historici dávají přednost roku 733) překročil arabský guvernér Španělska Abd ar-Rahman v čele asi patnácti tisíc ozbrojenců horský masív Pyrenejí a u řeky Garonne poblíž Bordeaux porazil oddíly akvitánského vévody Euda, jehož ctěl potrestat za podporu berberským rebelům. Poté vyrazil směrem na sever a poblíž Moussais na staré římské silnici mezi městy Poitiers (které nechal vydrancovat) a Tours 11. října 732 narazila arabská a berbeská jízda na franckou pěchotu vedenou majordomem Karlem Martelem. O tom, co následovalo, postrádáme ucelené a věrohodné svědectví. Zdá se, že síly byly přibližně vyrovnány. Lehká muslimská jízda, jež dosud pohrdala pancířem, útočila proti sevřeným řadám těžké francké pěchoty vyzbrojené dlouhými dřevěnými štíty, meči, kopími a sekerami a stojící jako "nepřekonatelná zeď". Americký voojenský historik a klasický filolog Victor David Hanson pokládá disciplinovanou pěchotu za hlavní zbraň Západu, kterou dokázal při správném velení vzdorovat jakémukoliv nepříteli. Z tohoto hlediska bylo střetnutí u Poitiers paradigmatickou bitvou Západu a Východu... Během krveprolití byl Abd ar-Rahman zabit. Boj údajně pokračoval až do noci. Následujícího rána se Frankové přiblížili k muslimského táboru, ale nepřítel odtáhl na jih. Křesťané, kteří byli při této příležitosti nazváni "Evropany", zvítězili.

Anglický historik Edward Gibbon nastínil hypotetický obraz světa, v němž zůstal na bojišti ležet Karel Martel, zatímco triumfující Abd ar-Rahmán pokračoval v tažení na Orleans a Paříž. Saracéni by překročili Loiru a pronikli k Visle a přes Northumbrii (kde jejich postup Frnacií znepokojeně sledoval Beda Venerabilis) by vystoupili na skotskou Vysočinu. Arabské vojsko by vplulo do ústí Temže a budoucí generace studentů v Oxfordu by studovalo učení Prorokovo. Civilizace by zvítězila nad barbarstvím, protože muslimové, kteří převzali znalosti a dovednosti kultu Blízkého východu, byli nositelé vyspělé civilizace, zatímco jejich frančtí protivníci byli barbary. Jedini civilizovaní křesťané žili na území Byzantské říše, případně v několika italských enklávách. Lesk a okázalost muslimské andaluské společnosti by se neomezili na Pyrenejský poloostrov, ale koncem prvního tisíciletí po Kristu (tento způsob datování by byl omezen na mizející skupiny křesťanů) by sjednotily Evropu. Muslimové by pravděpodobně odrazili nájezdy Vikingů, které vrhly západní Evropu do "doby temna".

Jak ukázal historik Ira Lapidus, islamizace znamenala urbanizaci v míře, jaká se naprosto vymykala tehdejším evropským měřítkům. V Evropě města živořila, zatímco islám vlil nový život do metropolí, kterých se muslimové zmocnili, jako byl Damašek, Jeruzalém, Merv nebo Cordóba. Káhira nebo Basra vznikly na místě bývalých vojenských táborů. Největší pýchu muslimského světa ale představoval Bagdád, který byl založen jako sídlo abbásovského chalífátu a brzy v něm žilo přes půl miliónu obyvatel, což bylo desetkrát víc, než v bývalém hlavním městě sasánovské Persie, Ktésifontu.

Muhammmad tedy stvořil Karla velikého.

2) PAX MONGOLICA
Vzestup Egypta jako ústřední muslimské mocnosti kontrolující od konce třináctého století obchod mezi Středomořím a Indickým oceánem postavil před Západ výzvu spočívající v úkolu nalézt alternativní jižní cestu z Evropy do Indie. Neúspěšný pokus bratrů Vivaldiů o obeplutí Afriky zahájený ve stejném roce, kdy poslední křižáci opustili Svatou zemi, nebyl proto zcela nahodilý. Pod skromným povrchem nenápadné a nerozvinuté západní civilizace se skrýval potenciál zrozený díky inovacím, kreativitě a improvizacím marginality a čekajícím na sílu, která prorazí islámský krunýř obklopující Evropu. Bylo třeba "druhého zakladatele Evropy" po Muhammadovi.
Tuto úlohu sehrál mongolský vůdce Temüdžin, který vstoupil od dějin jako Čingischán a jehož příběh odráží neúspěšný vzestup z marginality do světového dění.

Temüdžin se narodil na břehu řeky Oron v jarních měsících roku Koně, podle našeho kalendáře v roce 1162. Jeho matka Höelün pocházejícíc z kmene Olchunúd byl původně provdána za bojovníka jménem Čiledü z kmene Merkitů. Během cesty z domova asi šestnáctileté nevěsty je přepadl se dvěma muži jistý Jesügej z bezvýznamného boridžinského klanu, který se jednou stane součástí mongolského národa. Čiledü uprchla a Höelün byla unesena. Žila společně s další Jesügejovou družkou Sočigel v chudé domácnosti na pomezí stepi a sibiřských hvozdů, kde bylo třeba soupeřit s vlky při lovu drobné zvěře. Zprávy o Temüdžinově dětství jsou kusé. Když mu bylo osm let, jeho otce Jesügeje otrávili Tataři. Temüdžin (...), protože se nehodlal podřídit autoritě svého staršího bratra Bektera, usmrtil jej šípem.

Následovalo období útěků i otroctví, kdy Temüdžin nosil dřevěný obojek na krku, a opětovný únik. Získal spojenectví Torgila, později známého jako Ong-chán, který vládl silné konfederaci Kerejtů a byl meritoriánským křesťanem.
V létě 1189 Temüdžin svolal poprvé tradiční radu zvanou churultaj a začal usilovat o postavení chána všech Mongolů. Opustil tradiční rodové uvažování a do vysokého postavení povyšoval podle zásluh a nikoliv na základě pokrevního příbuzenství - to byl počátek slavné mongolské meritokracie.

V roce 1201 se proti Temüdžinovi postavil vlivný pohlavár Džamucha se svými stoupenci. Temüdžin se spojil s Ong-chánovými Kerejty a v následující bitvě Džamuchovy bojovníky zahnali. Ong-chán, jenž stále platil za hlavní autoritu mezi stepními kmeny, nařídil Temüdžinovi, aby pronásledoval Džamuchovy spojence Taičiuty. byla to pro Temüdžina těžká zkouška, protože po celodenním boji ho šíp zasáhl do krku, a on ztratil po západu slunce vědomí. Zachránil jej jeho věrný spolubojovník, který velitelovo zranění zatajil a celou noc ho ošetřoval. V roce 1203, po vítězství nad Tatary, provedl Temüdžin rozsáhlou reformu armády a kmene, nyní prakticky splývající. Vojáky rozdělil do oddílů (arbanů) po deseti mužích, deset oddílů tvořilo rotu (zogun) a deset rot prapor (mingan). Mingany byly organizovány do tumenu, armády v počtu deseti tisíc vojáků. V té době se jej Ong-chán, který se zřejmě obával rostoucí Temüdžinovi moci, pokusil zabít. Temüdžin uprchl s malou skupinkou stoupenců do stepi. Zdálo se, že je ztracen. Chán již pořádal oslavu na počest vítězství. Náhle do tábora vpadli Temüdžinovi bojovníci, kteří se mezitím zkonsolidovali u jezera Baldžuna a přilákali další válečníky. Byl to nečekaný triumf. Ong-chán hledal útočiště u Najmanů, které Temüdžin porazil následujícího roku. Tím se zbavil největšího soupeře Džamuchy.

V roce Tygra, 1206, svolal Temüdžin na horní tok Ononu poblíž posvátného pohoří Burchan Chaldun churultaj, pravděpodobně největší setkání v mongolských dějinách. Sjednocení bylo odknčeno a Temüdžin vládl území rozsáhlému jako západní Evropa a obývanému přibližně jedním miliónem osob. Své poddané nazval Jekke Mongol Ulus, "Velký mongolský národ", a sám přijal titul Čingischán. Svůj stát, jeho instituce a zákony založil prakticky na zelené louce , i když výrazně vycházel ze stepního zvykového práva a tradice. Zavedl písmo, jež přejal od Ujgurů. Byla to původně starosyrská abeceda šířená mezi kočovnými kmeny křesťanskými misionáři.

Po vítězství nad sibiřskými lesními kmeny a Ujgury obrátil Čingischán pozornost na jih do severní Číny, kterou ovládali ze své metropole Čung-tu (dnešního Pekingu) již sto let Džurčenové, původně kočovní nájezdníci ze stepí. Byl to první konflikt mezi Mongoly a vyspělou civilizací. Válka byla zahájena v roce 1211 a o tři roky později Čingischán oblehl džurčenského chána v Čung-tu. Hlavní město padlo a roku 1215 si Mongolové odváželi ohromné množství kořisti. Mongolové se změnili; v severní Číně si vyzkoušeli boj proti civilizovaným národům a osvojili si mnohé dovednosti a znalosti. Byli mentálně připraveni ucházet se o světovládu. Záminka k další expanzi se naskytla, když místodržící jedné provincie Chórezmské říše vyvraždil na území dnešního Kazachstánu mongolskou karavanu.

Čingischán vpadl do střední Asie v roce 1220. Nalezl zde sofistikovanou muslimskou civilizaci s kveoucími obchodními městy, rozvinutou vědou a obyvatelstvem s nejvyšší mírou gramotnosti na světě. Zanechal po sobě poušť a pravděpodobně milióny mrtvých. Chorézm, Buchara, Samarkand, Níšápúr, Herát, Péšavér, Tabríz, Tbilisi a Astrachaň padly. Tímto tažením se Mongolové, bojovní kočovníci z odlehlých středoasijských stepí, stali rozhodujícím geopolitickým faktorem totální rekonstrukce euroasijského světového systému. Armáda tvořená přibližně sto padesáti až dvěm sty tisíci mongolskými, ujgurskými a dalšími spojeneckými jezdci měnila svět. Kdo se podřídil a zavázal se k odvádění tributu, získal ochranu, kdo vzdoroval, zemřel, nebo byl ve výjimečných případech, pokud se hodily jeho schopnosti, deportován. Mongolové programově vybíjeli aristokracii a ničili elitu, aby zbavili podmaněné populace vedení.

V létě roku 1222 Čingischán sestoupil z afghánských hor nížiny řeky Indus. Měl v úmyslu dobýt Indii a jižním směrem kolem Himaláje napadnout čínskou dynastii Sung. Vzhledem k nepříznivému klimatu, který středoasijští jezdci špatně snášeli, se musel ambiciózního plánu vzdát. V zimě 1226 - 1227 spadl Čingischán během tažení proti Tangutům z koně. Ze zranění se nikdy nezotavil a zemřel šest měsíců po incidentu.

Čingischánovým nástupcem se stal lehkomyslný alkoholik Ögödej. Ani tato skutečnost nezastavila expanzi nyní největšího euroasijského impéria. Ögödej založil na řece Orchon hlavní město mongolské říše zvané Karakorum. Jack Weatherford nazval tuto metropoli kvůli prolínání prvků křesťanských, buddhistických, taoistických a muslimských "možná nábožensky nejotevřenější a nejtolerantnější město v tehdejším světě".

Hospodářská stabilita mongolského impéria byla založena na kořistnictví; šlo o obrovský parazitující státní útvar rozpínající se mezi Čínou, Indií, Blízkým východem a Evropou, který v zásadě udržovala při životě pouze brutalita a válečné umění mongolských jezdců. Bylo proto třeba zahájit další výboje. Nejvýznamnější Čingischánův vojevůdce Sübetej, který v roce 1223 pronikl severně od Černého moře a u řeky Kalky rozdrtil ruská knížata, navrhl jako cíl tažení Evropu.

Mongolské vojsko, v jehož čele stáli kromě Sübeteje Čingischánovi vnuci Batu a Güjük, vyrazilo roku 1235. Dobylo Rjazaň a Kyjev a počátkem roku 1241 vpadlo ve dvou proudech do střední Evropy, Menší, dvacetitisícová Mongolská armáda porazila 9. dubna 1241 u Lehnice vojsko knížete Jindřicha II. Slezského tvořené polskými, německými a francouzskými rytíři. O dva dny později rozdrtilo padesát tisíc Mongolů v čele se Sübetejem a Batuem u Mohi armádu uherského krále Bély IV. Tak, jako v roce 732 nebo později v letech 1529 a 1683 u Vídně, stál Východ před branami Západu.

V čem spočíval příčina nadřazenosti mongolských vojsk? Cecelia Hollan uvedla, že mogolské oddíly připomínaly svojí rychlostí, údernou silou, sofistikovaným vedením a disciplínou moderní armádu přesazenou do středověkých časů. Byla to vlastně největší lehká kavalérie v dějinách, pravý opak pěších římských legií. Během tažení v Uhrách překonalo Mongolské vojsko dvě stě mil ve třech dnech, což byl výkon, který zdaleka přesahoval schopnosti tehdejších evropských armád. Význam mělo rovněž využívání střelného prachu.

Od dalšího postupu na Západ Mongoly pravděpodobně odvrátila zpráva o smrti chána Ögödeje 11. prosince 1241 a změna charakteru krajiny...

Zdroj: Budil, Ivo T.: Zakladatelé Západu a poslední člověk (Esej o zrodu a zániku západní civilizace). Nakladatelství a vydavatelství Vlasty Králové, Ústí nad Labem 2007

A co na to sysel?
Čingischánův kůň šlápl do syslí díry.