Kamenáč Bill

Možná bych měl založit samotnou kategorii - "vyvracení mýtů o nedostižnosti internetových obrů". Kdysi dávno se mi dostala do ruky jak knížka tak elektronická podoba povídek o Kamenáči Billovi, obé už bohužel odvál čas a mrtvý harddisk. Tak jako na Youtube jsem nenašel, co jsem chtěl (viz Youtube: odhalení), ani Google, na který jindy nedám dopustit, mi nepomohl při pátrání po zmíněné bajtové podobě Kamenáče Billa. Již v nic nedoufaje, obrátil jsem se z posledních sil na opomíjený (mnou) český vyhledávač Seznam.cz. Zadám jen tak mimochodem dvě slova... A hle! Na prvním místě odkaz, který mi poskytl to, po čem jsem několik dní tolik toužil!!

Kdo se ještě nesetkal s australským zálesákem Kamenáčem Billem, měl by tak urychleně udělat, jinak se připraví o neskutečné počtení. Napadá mě jediné přirovnání a to ruský bohatýr Ilja Muromec s ořem Buruškou-Kosmatuškou. Kamenáč Bill se svým slavným plnokrevníkem šedým hřebcem Bílým oblakem je ještě o třídu výše.

Literárním otcem byl australan Dal Stivens a jeho povídky jsou plné humorných zálesáckých příběhů z bushe a okolí táborových ohňů. U nás Vyšel Kamenáč Bill v překladu Stanislava Mareše v roce 1963. Tři krátké příběhy byly u nás v 70. letech dokonce zfilmovány.

Krátká ukázka pro navnazení:
Když si Kamenáč na Severním pobřeží vybral úrodný pozemek, to už ho varovali před velikými moskáči, jenomže na ty obzvlášť veliké, co na ně tam v údolí na horách ten večer narazil, na ty připraven nebyl. Sotva zahnal svoje stádo výstavních herefordek na planinu, kde je tráva šimrala do břicha, a vtom uslyšel velikánský rámus, jako by sedm tisíc ovčáckých psů štěkalo a vrčelo najednou. Zem se začne třást. Nebe se zatmí. Kamenáčovi tři psi kňučí a vyjí a utíkají k němu. Od západu přiletí obrovský šedivý mrak ohromných moskáčů, půl míle do šířky a dvě do délky. Než stačí Kamenáč popadnout pušku, nápor vichru od moskytích křídel mu povalí psy na záda. Než stačí nabít, nárazy větru mu sfouknou kníry až do krku.
Nad hlavou mu zavíří ohromní moskáči. Těla mají veliká jak býk, sosáky sahají na pět stop. Sedm tisíc jich na Kamenáče přiletí ze severu, sedm tisíc se na něho přižene od jihu, sedm tisíc ho napadne od východu a sedm tisíc na něho střemhlav padne od západu. Tamti ze severu štěkají jak foxteriéři, ti od jihu jak pudli, od východu jak japončíci a ti ze západu jak špicli.
Kamenáč stojí ve třmenech, otáčí Bílého oblaka a práská z pušky kolem dokola. Tak rychle mu to jde, že je to jako jediná plynulá rána, ale nespadne ani moskáček. Kulky se od nich s rachotem odrážejí jako kroupy od plechové střechy.
Jedině je to trošku zastraší. Pět minut se spolu ve vzduchu radí a přitom vrčí a bručí. Těch sedm tisíc ohromných moskáčů přilétlých ze severu teď už štěká jak tarači, těch sedm tisíc od jihu štěká jak vlčáci, tamtěch sedm tisíc od východu jak ovčáci a těch sedm tisíc od západu jak buldoci. Zvednou vichr, až všichni tři psi udělají par kotrmelců. A Kamenáč se na Bílém oblaku točí tak rychle, až plnokrevník dostává závratě, puška se mu rozpálí do červena a hlaveň se chlíple ohne jako svíčka, když je velké vedro. Střílí teď nízko a broky na jedinou kruhovou ránu odstřihnou pár stovek sosáků.

A co na to sysel?
Pche, vakoveverky..